Aby duše dohnala tělo

Aby duše dohnala tělo. Tento trefný výraz použila nedávno jedna moje klientka, když mluvila o potřebě někam odjet, od všeho si dát pauzu a mít čas jen sama na sebe. Načerpat sil, srovnat si myšlenky a otevřít se inspiraci, co dál se svým životem. Pomohlo mi to uvědomit si, jak je důležité čas od času věnovat prostor jen sám sobě, dovolit si být zdravě sobecký a dosytit se tím, po čem v nitru toužíme.

Do obdobné situace se dostal jeden pár, se kterým jsem pracoval. Mapovali jsme jejich vzájemné potřeby ve vztahu, načež se ukázalo, že aby oba dva měli vůbec chuť a kapacitu do vztahu opět něco investovat, potřebují čas každý sám pro sebe. Není se co divit, že každý potřeboval něco jiného. Muž chtěl vyjet do hor za sportem, žena spočinout v domácím prostředí (bez dětí).

Princip ale zůstává stejný: pokud nemáme z čeho dávat, jedeme na dluh. A pak se cítíme jako oběť, kde druhý může za to, že nám není dobře. Čekáme, že nás naplní vzájemná láska, a jsme nemile překvapeni všednodenností a velmi častou únavou až celkovým vyčerpáním. Rodinná dovolená pak bývá stresem navíc a vracíme se z ní možná ještě více unaveni.

2. – 5. srpna 2018

Pohybový a relaxační seminář

Jan Smetánka

Zůstaneme-li u finanční metafory, je jasné, že pokud chceme něco investovat, musíme to mít. Buď máme rezervy, nebo potřebujeme něco vydělat. S vnitřním světem je to podobné.

Máme-li rezervy, to znamená, že jsme vnitřně srovnaní s během našeho života a máme dobře vyrovnaný poměr mezi prací, rodinou a odpočinkem, můžeme svou energii dát, kam je potřeba. Ale když rezervy nemáme, je třeba je vytvořit. Protože jinak se dostaneme do bludného kruhu vydávání na dluh a zvětšujícího se deficitu. 

Zdravé sobectví

Nerad bych, aby moje úvaha vyzněla jako propagace sobectví na úkor druhého. Určitě je třeba o způsobech a době odloučení spolu dobře komunikovat. Aby se nestalo, že jeden si tuto potřebu naplňuje a druhý cítí, že on nemůže, protože někdo se o ty děti přece jen musí starat.

Rovnováha je zde zásadně důležitá. Mnohdy se ale lidé bojí říct, co skutečně potřebují, aby je druhý nenařkl z toho, že myslí jen na sebe. A pokud jsou v této hře chyceni oba dva, je jak jeden, tak druhý nespokojený.

Čas o samotě není ale jen o načerpání sil. Může to být zejména prostor pro zastavení, ztišení a reflexi svého života, pro možnost sjednoceni protichůdných sil v našem nitru a sesbírání kousků sebe, které jsme poztráceli cestou. A může být zajímavé hledat odpovědi na otázky, které se vynořují. Pro představu nabízím některé z nich:

• Co nechci v životě minout?
  
• Co mi chybí?
  
• Co přebývá?
  
• Co mám potíž u sebe přijmout?
  
• Kam chci směřovat svou životní energii?
  
• Jaké jsou moje priority? Žiji podle nich? Pokud ne, co mi brání?
  

Často se stává, že se těchto otázek a následných odpovědí obáváme, a tak se raději plně nezastavíme. Místo spočinutí se rozplyneme v sociálních sítích, audio/video stimulech, jídle, alkoholu či jiných požitcích. Nic proti nim, ale je dobré vědět, kdy si vyhrazujeme čas na relax a vypnutí a kdy se chceme opravdu zastavit, ztišit a počkat sami na sebe.

Ve druhém případě tak bereme vážně vzácnost života i důležitost sebe sama. Učíme se také rozpoznat naše skutečně potřeby a rozlišit je od těch méně podstatných až zástupných.

Zdravé sobectví je ochota čelit sama sobě, zpomalit se, aby se naše duše, náš střed, onen tichý hlas v hloubce, mohl také projevit a dohnat naše jinak rozlítané životy.

Malá denní STOP

Možná si říkáte, že nemáte čas si zařídit volný víkend nebo i větší čas. Někdy to opravdu je náročné a chce to větší plánování. Opět je to o prioritách. Často ale pomáhá dělat i menší kroky. Od těch trvajících pár vteřin, přes pár minut až k třeba půlhodině či hodině.

• Nadechnout a vydechnout, když nám zvoní telefon, a teprve pak ho zvednout
  
• Čekání ve frontě využít na uvolnění svého těla
  
• Večer před usnutím věnovat poslední myšlenky reflexi dne a pocitu v těle
  
• Když si sednete s druhými k jídlu, tak to vzít jako vzácnou příležitost k setkání, a ne kontrolovat každou chvíli mobil
  
• Vyhradit si na začátku a v průběhu dne chvíle, kdy přerušíte to, co děláte, a vědomě se zastavíte, zavřete oči a podíváte se dovnitř, jak se vlastně máte
  
• Využijte svou tvořivost a hledejte vlastní cesty směřující ke klidu a pohodě…
  

Co říkám, je vlastně velmi jednoduché: dovolte si myslet na sebe, dát se na první místo. Můžete se učit čerpat z vlastních zdrojů a budete tak mít více kapacity na vztahy s lidmi, na kterých záleží. A stejně jako nemůžete chodit stále jen po jedné noze, i zde připomínám: klíčová je rovnováha, harmonie mezi přijímáním a dáváním, stažením do sebe a autentickým kontaktem s druhými.