Nechci být jako moji rodiče! S tímto postojem se setkávám často a mám chuť dodat trochu naděje těm, kdo na svoje dětství vzpomínají s bolestí, trpkostí a lítostí. I sebelepší rodič občas šlápne vedle. Není potřeba se za svoje chyby bičovat, většina chyb je napravitelná, včetně těch vztahových. Naopak provinilost a úzkostné držení se ikony dokonalého rodiče nás může od dětí vzdalovat. Co udělat s iracionálním strachem, že vaše děti budou mít na dětství stejně špatné vzpomínky, jaké máte vy?