28. 4. 2026
Do redakce nám přišel dotaz vyčerpané čtenářky Marcely, která žije v jedné domácnosti se svým synem s ADHD a vývojovou dysfázií, partnerem s ADHD a svou maminkou. Popisuje atmosféru plnou drobných poznámek, rýpavých komentářů a pocitu, že je na všechno sama – i když je kolem ní plný dům lidí. Že chce utéct. Že se doma dusí. Její situace není ojedinělá. Dovolte mi přiblížit pár podobných, které znám z praxe.
Jana vstane a začne jí další hektický den. Připraví snídani synovi, pomůže mu s oblékáním, čištěním zubů. Je na to sama, protože její muž Marek už odešel do práce. Vlastně tak sama není – je tam ještě Markova maminka, Janina tchýně. Ta ale nepomůže, sedí u stolu, vše jen pozoruje a nenechá si ujít sebemenší příležitost rýpnout si: „Ty máš zase náladu. Podívej se na sebe, jak se tváříš."