28. 11. 2017
V poslední době se setkávám s mnoha lidmi, kteří jsou uvnitř natolik staženi svou ideální představou o sobě, že se jí nedokážou vzdát, ani když onemocní. Zdá se mi, že nemálo bolesti, kterou u nich vnímám, vyvěrá z nejrůznějších přesvědčení, kdy mají tendenci usilovat o to, aby je okolí vnímalo jinak, než jací skutečně jsou.
Jako by šlo o jejich jedinou možnost, jak žít a být přijati. Pouze když budou jiní, mohou je mít druzí rádi, jedině tak mohou ve společnosti uspět. Jde o velmi vyčerpávající životní strategii, která ani při sebelepší snaze spokojenost nemůže přinést.