Foto: Thinkstock.com

Autismus a mužský mozek

Mozek autisty funguje jako vyhraněný mužský mozek: systematičnost výrazně převažuje nad empatií.

Albert Kšiňan

Albert Kšiňan

7. 5. 2012

Autismus je žhavým tématem nejen v současné klinické psychologii. V tomto článku bych rád představil pohled na autismus dle Simona Barona-Cohena.

Klasický autismus a jeho „mírnější“ varianta, Aspergerův syndrom, jsou obyčejně definovány dle těchto kritérií:

  1. Problémy v sociálním vývoji
  2. Problémy v rozvoji komunikace
  3. Netypicky úzká oblast zájmů a výskyt repetetivního chování

Simon Baron-Cohen, bratranec slavného herce Sachi Barona-Cohena (známého jako Borat nebo Ali G), je profesorem psychologie v Cambridge a jedním z vedoucích britských psychologů věnujících se výzkumu autismu. Počátkem devadesátých let si všiml, že lidé trpící poruchou autistického spektra vykazují podobný kognitivní profil – společnou tendenci vnímání a uvažování nad věcmi.

Tříleté dítě si nedokáže představit, že by někdo jiný uvažoval jinak než ono. Nemá vyvinutou teorii mysli.

To jej vedlo k úvaze, že autisté vykazují nedostatky ve vývoji tzv. teorie mysli, což je schopnost vcítění se do druhého člověka a uvědomění si, že jiní lidé mají jinou perspektivu, kterou vnímají svět. Teorie mysli se tvoří okolo čtvrtého roku života. Baron-Cohen dokázal, že nedostatečný vývoj teorie mysli může poukazovat na autismus dítěte.

Cizí „mentální boty“

tomto videu vidíte, jak funguje teorie mysli u tříletého a poté čtyřletého dítěte. Nejdříve se tříletá holčička dozví, že v krabičce od voskovek jsou ve skutečnosti bonbóny. Poté jsou bonbóny schovány zpátky do krabičky a experimentátor se zeptá, co si osoba (nebo plyšák), která v místnosti nebyla, bude myslet, že je v krabičce od voskovek schováno. Tříleté dítě nejčastěji odpoví, že bonbóny, protože si nedokáže představit, že by někdo jiný uvažoval jinak než ono, tedy nemá vyvinutou teorii mysli. Čtyřleté děti už zvládají odpovídat, že voskovky.

Děti s autismem či Aspergerovým syndromem předpokládají, že ostatní lidé mluví pravdu, a jsou velmi zaskočeni představou, že někdo může tvrdit něco jiného, než co si myslí. Podobně: typické devítileté dítě dokáže odhadnout, co by se mohlo druhé osoby dotknout a co by tedy nemělo říkat. Děti s Aspergerovým syndromem jsou i přes stejnou míru IQ v této schopnosti asi o 3 roky opožděny.

Dvě dimenze: empatie a systematičnost

Tyto úvahy vedly Barona-Cohena k vytvoření empaticko-systematizující teorie (E-S teorie). Ta charakterizuje kognitivní vnímání lidí podle dvou dimenzí: empatická (E) a systematizující (S).

Tradičně byl autismus popisován jako nedostatek empatie: autisté nejsou schopni vcítit se a pochopit myšlení jiného člověka. Výhodou nové teorie je, že k popisu poruch autistického spektra přidává druhou dimenzi, a sice systematizující, v níž lidé s autistickou poruchou většinou dosahují středních až nadprůměrných výsledků.

Poruchu autistického spektra můžeme předpokládat, pokud je rozdíl mezi E-S výrazně vychýlen ve prospěch S.

Systematizujícím chováním je chápána jakákoliv snaha vytvářet systémy, obecněji řečeno vytvářet řád ve svém okolí. Užitečnost tohoto konceptu spočívá v tom, že slouží jako zastřešující pojem pro mnoho různých typických autistických aktivit, jako je vyžadování stejného jídla každý den, vytváření seznamů, sbírání předmětů či třeba dokonalá znalost jízdních řádů.

Samozřejmě, i lidé netrpící autistickou poruchou mohou mít větší dominanci v jedné z těchto dimenzí. Poruchu autistického spektra však můžeme předpokládat, pokud je rozdíl mezi E-S výrazně vychýlen ve prospěch S.

Mužský mozek

E-S teorie posléze Barona-Cohena přivedla k ještě radikálnější myšlence, že jsou to možná rozdíly mezi pohlavími, které mohou vysvětlit vznik autismu. Je totiž faktem, že autistickou poruchou jsou nepoměrně více postiženi muži. Mezi všemi lidmi trpícími autismem je poměr mužů k ženám 4:1, a pokud se vezme autismus bez přidružené mentální poruchy, tak je poměr dokonce 9:1.

Rozdíly mezi mužským a ženským mozkem nalezneme ještě více zvýrazněny při porovnání běžné a autistické populace.

Baron-Cohen se tedy domnívá, že autismus je extrémním případem tzv. mužského mozku, u nějž je výrazný nepoměr mezi dimenzí S a E ve prospěch systematizace. Vychází přitom z výzkumů, které ukazují na v průměru lepší schopnost mužů oproti ženám v úlohách vyžadujících systematické a mechanistické uvažování, větší zájem o exaktní vědy či třeba váhově větší mozek. Ty samé rozdíly pak nalezneme ještě více zvýrazněny při porovnání běžné a autistické populace.

Samozřejmě, otázkou stále zůstává, jaký je původ těchto rozdílů, neboli klasický problém dědičnosti a výchovy. Je docela možné, že „mužský“ či „ženský“ mozek jsou produktem socializace, tedy chlapci a dívky jsou vychováváni dle určitých rolí a v současné době (pokud vůbec někdy) nedokážeme posoudit, co bylo skutečně příčinou a co je důsledkem.

Největším přínosem E-S teorie je dle mého názoru zavedení druhé dimenze pro pochopení rozdílu mezi autisty a běžnou populací, a sice dimenze systematičnosti. Díky ní se na autismus nedíváme jen jako na poruchu míry empatie, ale vidíme, že autisté mohou často dosahovat až nadprůměrných výsledků v jiných způsobech, jak se vztahovat ke světu.

Vyzkoušejte si: čtení mysli z pohledu očí

Pro každý pár očí určete, které slovo nejlépe popisuje, co si osoba na obrázku myslí nebo co cítí. Tento test je používán jako jeden z diagnostických kritérií pro určení autismu. Lidé s poruchou autistického spektra dosahují mnohem nižších výsledků než běžná populace. Ačkoliv se to může zdát obtížné, možná budete překvapeni, jak dobře jste si vedli.

Otevřít diskuzi 0