Foto: Thinkstock.com
odemčené

Baron Prášil v lékařské péči

Münchhausenův syndrom může působit úsměvně. Dokud nejsou ve hře děti.

Radkin Honzák

Radkin Honzák
Psychiatr

29. 9. 2010

Před několika týdny byl konečně odsouzen podvodník, který po léta v desítkách zdravotnických zařízení předstíral nejrůznější nemoci, zranění a chorobné příznaky a tímto způsobem odčerpal zdravotní pojišťovně přes dva miliony korun. Media o něm několikrát referovala a nazývala ho simulantem. Ačkoli jsem neměl to potěšení mluvit s ním, mám za to, že to nebyl obyčejný simulant, ale nositel kuriózní diagnózy Münchhausenův syndrom.

Toto označení převzala medicína od jedné historické osobnosti. Hieronymus Karl Friedrich Freiherr von Münchhausen (1720–1797), nám známý jako baron Prášil, je známou postavou pohádek, i povídek pro dospělé.

Byl proslulý svou bájivou lhavostí (pseudologia fantastica) a svými vymyšlenými příhodami a kousky, jimiž úspěšně bavil společnost. Byl též velký lovec a tím se proslavil. Není však o něm známo, že by cestoval od jedné nemocnice ke druhé jen proto, aby se dával přijímat, vyšetřovat nebo bezdůvodně operovat!

Bájivá lhavost a touha po roli nemocného jsou charakteristické pro osoby s touto podivuhodnou morbidní libůstkou. Nejsou to simulanti, kteří vyhledávají úlevy a výhody, netouží po důchodu ani po slevě na dráze a také před ničím (vězení či vojenská služba) neprchají; prostě jen touží být středem pozornosti, a to ausgerechnet zdravotníků.

Ti je mají velmi rádi a proto jim vymysleli ještě celou řadu dalších označení: syndrom špitálních vší, syndrom toulavého pacienta, kopenikiády, špitální vandráci, syndrom toulavého Žida, aj.

Zatímco hypochondři své choroby umějí lépe než lékaři před atestací, Münchhauseni mívají nemoci atypické, zejména se u nich lze velmi těžko (tedy spíš nelze) dopátrat nějakých spolehlivějších údajů z předchorobí. Někdy nezjistíte ani jejich skutečnou adresu.

Přestože mají těla zjizvená po chirurgických zákrocích a vlastních zásazích (vyrábějí si rány, které „pečlivě opatrují“, aby zůstaly otevřené), nemají žádnou dokumentaci a také se nedozvíte, kde byli naposled ošetřeni. Nejsou toxikomani: když jsou v nemocnici, kde dostávají opioidy, odhaleni, mizí beze stopy.

Objevují se na celém světě, v literatuře máme články od Japonska po Argentinu – a všude je to podobné. Přinášejí výsledky z „jedině spolehlivých“ laboratoří (=vymyšlené), ředí odebranou krev vodou, do moči přimíchávají cukr a bílkoviny, pojídají léky, které vyvolávají nejrůznější příznaky, způsobují si krvácení z kůže a sliznic, zkrátka „své“ nemoci, která by třeba lékaře nepřesvědčila, účinně napomohou.

Nejzhoubnější formou je Münchhausen by proxy. To je situace, kdy tyto kousky páchají na svých nejbližších, vesměs závislých lidech (děti, staří a bezmocní). Objevily se dokonce případy, kdy takto nakládají se svými domácími mazlíčky. Je to porucha, ale není to nemoc: nesprávnost svého počínání rozpoznávají a mohou je ovládat. Ale to už by nebylo tak zajímavé.

Články k poslechu

Buď jako voda

Můžeme s jemností měnit svět a přitom zůstat spojeni s vlastní podstatou.

11 min

Pomalá změna

Vražedné životní tempo nezvolníte ze dne na den. A to je dobrá zpráva.

15 min

Objekt zájmu

Druhému se zjevně líbíte, přesto se vás zdráhá oslovit. Co za tím může být?

12 min

Proč pomáháme

Dokážeme udělat něco pro druhé skutečně nezištně, nebo vždy sledujeme vlastní dobrý pocit?

9 min

Nevěř mozku všechno

Když se myšlenky zacyklí v kruhu, může to člověka úplně vyřadit ze života.

11 min

29. 9. 2010

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.