Vědomě se tito dospělí o děti zajímají s cílem zlepšit jejich osud a ochránit je před utrpením. Idealizace odborníka jako někoho, kdo má zaručené odpovědi na problémy a potřeby jejich dětí, je často odvozena od nevědomých fantazií dospělých o tom, co dětem obvykle hrozí. Fantazie o ohrožení vyplývají z osobních zážitků z vlastního dětství, na které si dotyční někdy vědomě pamatují, většinou jsou však výsledkem dávno popřené a potlačené zkušenosti.