18. 12. 2023
Jako modré sklo je modré díky světlu, které vydává, nikoli kvůli světlu, které pohlcuje, tak i člověk je spíše tím, co ze sebe dává do světa, než tím, co vlastní a co pro sebe schraňuje. Jsme spíše námahou při výstupu na vysokou horu a úžasem při pohledu do hlubokého údolí než zakoupenou letenkou. Spíše darováním krve než stříbrnou plaketkou za desátý odběr. Jsme zápalem pro laické studium kvantové fyziky spíše než její učebnicí na třetí poličce u zdi.
A nejen že jsme tím, co z nás vychází, ale možná se tím také stáváme. Co ze sebe vydáváme do svého okolí, nás zpětně proměňuje. Dobrovolnictví nás činí citlivějšími k problémům světa a utrpení druhých lidí. Jedovaté komentáře na sítích otráví samo naše myšlení. To, kým jsme, utváří naše činy – a tyto činy jsou látkou, z níž se tká naše podstata. Pravým uměním je dobře tančit mezi mantinely, které nám byly vloženy do vínku. A časem snad zjistit, že mantinely jsou propustnější, než jsme si mysleli.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné