10. 5. 2022
Někdy se stane, že život tak nějak ztěžkne. Ztěžknou myšlenky, ztěžkne nám tělo. Buší srdce, potí se dlaně, cítíme nevolnost, závrať, máme před očima mžitky. A na mysl přichází ty nejčernější myšlenky. V realitě se ale nic děsivého vůbec nemusí dít. Žádná nehoda, žádná tragédie. Můžeme být doma, v teple, s našimi blízkými. Nic se vlastně nepokazilo – stačí jen pouhá myšlenka. Myšlenka na neúspěch, ztrátu, na obavy z událostí, které mohou přijít. Potencionální nebezpečí, které se vůbec nemusí stát. Myšlenka na situaci, která existuje jen v naší hlavě.
Onu černou myšlenku obvykle nemůžeme dostat z hlavy. Je dotěrná a spolkne vše pozitivní. V tu chvíli to jediné, po čem toužíme, je: Ať ta představa zmizí! Ať jde pryč! Prosím! Proč mě tak pronásleduje? Co mě to nutí stále přemýšlet o tom nejhorším? Jsem blázen? Jsem nemocná?
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné