Na volání o pomoc se lidé chytají stejně úspěšně jako na podvodné nabízení finančních výhod a slev od „šmejdů“. Pomáhající nemusí vždy přijít o peníze, ale ztráta iluzí někdy bolí mnohem víc.

Psychologie.cz je pro mě zdrojem poznání, možností publikovat i místem setkávání a inspirace. Třeba s Petrou Morvayovou jsme se poznaly díky společnému komentování článků na Facebooku. Po jejím posledním článku o manipulantech jsem se ptala, zda by kromě Kouzelníků a dalších borců žijících z důvěry lidí nechtěla zmapovat i zbývající část manipulantského spektra – zejména Chudáčky, Oběti a Zneuznané génie. Prý mi je ráda přenechá… Tak dobrá, jdeme na to!

Manipulantský dvojzpěv

Zatímco na Kouzelníky mám spolehlivý radar, trpící manipulanti se mnou celoživotně lomcují víc než rozzuřený rotvajler. A na rozdíl od něj tak činí téměř nenápadně a pod rouškou přátelství. Na to, že mi ukousli nohu, přijdu zpravidla až ve chvíli, kdy mi úspěšně hryžou tu druhou a šilhají po ruce.

A dobře vím, že si nemohu hrát na oběť ani se dovolávat soucitu, protože si za to můžu sama! I v mém pomáhání je totiž často ukrytá pořádná porce narcismu a manipulace (ostatně Spasitel, Obětavec či Opatrovatel mohou být manipulanty par exellence). Kdo si to neuvědomí, toho budou Chudáčci a Oběti hryzat a sát pořád.

Pomáhající totiž ve snaze nebožáka zachránit, vychovat, navrhnout mu spásné řešení či dokázat si své schopnosti a dobrotu často manipuluje také. Chudáčkové a spol. jsou však vždycky o krok napřed. Při mistrovské hře na strunu „jen ty mi rozumíš, pomáháš, chápeš, umíš…“ navíc mistrně používají techniku vařené žáby.

Vodu zahřívají pěkně pomaloučku, zatímco vás zalévá pocit výjimečnosti, že v hrnci komfortně plavete sami, máte posvátné privilegium vidět manipulantovi do kuchyně a hraje s vámi na férovku, což neopomíná opakovaně zdůrazňovat.

Sejde‑li se ukřivděný a osudem stíhaný Chudáček a k pomoci vždy připravený Spasitel, dráty jejich manipulativních technik se někdy tak promotají, že vytvoří cosi jako sdružené šílenství.

Jeden naříká, druhý utěšuje, ale utěšuje špatně, pročež je obviňován, takže utěšuje o to víc a byl by ochoten darovat i ledvinu, jen aby Chudáčka přesvědčil o svých dobrých úmyslech. A pokud se nezbláznili, zmítají se ve výbojích vztahových zkratů dodnes.

Ze šlamastyky zpravidla vede jediná cesta a tou je alespoň dočasné zpřetrhání důvěrných kontaktů. Nutno říct, že oba účastníci hry zpravidla bývají slušní lidé se sklonem k manipulaci. Na rozdíl od Šmejdů a Kouzelníků nejsou jejich strategie promyšlené, jen do sebe dokonale zapadají jejich povahy a osobnostní zranění.

Jenže jak odlišit opravdu potřebného člověka od manipulanta a vlastní nezištnou pomoc od onoho zálibného pohledu do zrcátka, jímž se vyznačoval Ivánek z Mrazíka? Někdy je to opravdu těžké. Občas totiž automaticky podáte pomocnou ruku, a než se nadějete, jedete v podivné hře s pravidly komplikovanějšími než jsou smluvní podmínky užívání internetových aplikací.

Jiný scénář, stejné vyznění

Čas od času vám bouchnou saze, vyhoříte nebo se někdo z okolí neoddiskutovatelnými důkazy postará o vaše prozření. Připadáte si jako idiot a manipulanta buď razantně nebo zvolna odstřihnete od vlastních zdrojů. Jsou‑li však ve hře milostné hormony, často nepomáhá nic a Spasitel kolem Chudáčka nadále poletuje s nadšením octomilky cítící nahnilou švestku.

Pokud se vám povede hru ukončit, po skandálním odhalení jednoho exempláře možná máte na chvilku klid. Jenže nezměníte‑li své psychické nastavení, brzy se vás „ujme“ jiný člověk potřebný vašich „úžasných kvalit“.

Mnohdy má jiné pohlaví, věk, příběh a zcela jinou osobnostní charakteristiku, takže nepoznáte, že v tomhle kuse jste už přece hráli a nechali v něm libru masa a kýbl nervů. Jenže minule to byl Kupec benátský v historických kostýmech a dnes se klasikův „flák“ hraje v moderní úpravě na stejném půdorysu, ale s jinými jmény i postavami (lichváře Shylocka byste si přece pamatovali, tak vypatlaní snad nejste!).

Všude jsou, všude jsou…

Manipulanty dovedně preludující na nápěv „pec nám spadla aneb musíme si pomáhat“ najdete všude – doma, ve škole, v práci, mezi přáteli či sousedy. Jednou z jejich úspěšných technik je „Rozděl a panuj“.

Jeden příklad ze života: Dvě snachy se nemají příliš v lásce, čemuž tchyně vydatně pomáhá tím, že před oběma na střídačku hořekuje, jak ji ta druhá hanebně zanedbává. Obě se pochopitelně mohou přetrhnout, aby požadavkům staré paní vyhověly, když ta druhá, mrcha sobecká, na ni kašle. Pak se obě ženy náhodně sejdou mimo rodinu a ujasní si, jak s nimi perfektně opečovávaná babička manipuluje.

Další strategií je vyvolání pocitu viny za to, jak se oproti chudákovi manipulantovi máte dobře. Zdědili jste dům, máte šikovného manžela, úspory, krásnou postavu, skvělé místo, rodiče vám pomáhají s dětmi… zatímco on, ach, škoda mluvit. Tento žalozpěv manipulant přehrává v různých tóninách, kdykoli se zdá, že polevujete v soucítění a úsluhách.

Zneuznaný génius

Jednou z nejnebezpečnějších forem bolestínských manipulantů je Zneuznaný génius, kterého životní smůla dohnala k různým úskokům a poněkud nečistým pokusům urvat si z té životní bídy taky kus štěstíčka. S Kouzelníky a Šmejdy má hodně společného, jen se vás primárně nesnaží připravit o peníze nabídkou výhodného spoření, hrnců či uzdravení. Nicméně má skvělý čich na lidi, kteří mu mohou poskytovat jakékoli výhody.

Nejdrsnějšími uživateli strategie Zneuznaných géniů jsou sňatkoví podvodníci patřící jednoznačně do kategorie Šmejdů. Často ji ovládají také nevěrní manželé kvílící, jak jim žena nerozumí, případně okouzlující lidé, schopní vysát z okolí maximum, i když často jde jen o čas, práci zdarma nebo psychickou podporu.

Hlavními trumfy Zneuznaných géniů je lkaní nad nepřízní osudu, obdiv a vděk k vám, pohrdání běžnými lidmi (vy jste výjimeční, protože vás si mezi všemi vyvolili, aby vás poctili svou vzácnou důvěrou).

Někteří ředí rostoucí napětí ve vztahu tím, že občas kajícně přiznají vlastní chyby nebo udělají nečekané gesto potvrzující, že se napravili. Třeba po řadě případů „zapomenuté peněženky“ jednou zaplatí útratu v restauraci.

V takové chvíli buďte ve střehu! Zatímco vám se do očí derou slzy dojetí nad tím, že jste svědkem obrácení Ferdyše Pištory, manipulant jen přepojuje kanylu do vaší vydatnější žíly. A všechny ty restaurační účty budou jen čajíček proti tomu, co budete cálovat teď.

Já nic, já muzikant?

No jo, ale když vy jste na tom dobře a on chudák utopil tolik peněz v tom projektu, jak ho podrazili… Pak se náhodou potkáte s někým z „toho projektu“ a dozvíte se úplně jiný příběh.

Málokdo si poté troufne na manipulanta udeřit přímo, zpravidla kvůli křehkému předivu dalších vztahů („Hlavně mu prosimtě neříkej, že jsem ti to řek!“). A co když jsou to jen zlovolné pomluvy? Navíc většina lidí ždímaných v manipulativním soukolí dobře ví, že Zneuznaný génius tasí další lež rychlostí, jakou by mu záviděl i westernový pistolník.

Hledání „pravdy“ pak věnujete spoustu času, a když už se pustíte do konfrontace a máte pocit, že jste Génia utloukli nezvratnými důkazy, zaútočí na vaši sebeúctu: „Jak o mně po těch letech můžeš pochybovat a věřit kecům nějakejch nýmandů? To jsem se v tobě zklamal!“

Mimochodem, jak by zněla vaše pravda o vlastní roli v podobné hře? Přiznali byste aspoň sami sobě, že pomáháte proto, abyste si zasloužili lásku, přátelství, obdiv nebo uznání? Chcete se blýsknout svými schopnostmi na výjimečné akci, tak aspoň přikládáte Géniovi v podpalubí v naději, že i na vás dopadne paprsek jeho budoucí slávy?

Nebo od začátku moc dobře víte, o co jde, ale ta hra vás fascinuje stejně jako poker či detektivka a doufáte, že v ní jednou zvítězíte nebo odhalíte zápletku? Případně je pro vás jednodušší participovat na životě druhých i za cenu toho, že vás využívají, než řešit svůj vlastní?

I pomoc má hranice

O spasitelském komplexu bylo napsáno mnohé. Podobné články ve mně vždycky vzbuzovaly nepříjemný pocit, že kdokoli se pouští do pomáhání, je manipulant a narcis, a řeší si tak svá skrytá zranění nebo touhu po moci a po uznání. A že vzájemná pomoc bez vyžadování reciprocity a poutání druhého člověka k sobě je vlastně vzácnost.

Jenže jak takovou pomoc poznat? Nejspíš ji nekalí nepříjemný pocit, že zas překračujete své hranice, nikoho jejím prostřednictvím k sobě nepoutáte, nezavděčujete se, nesnažíte se druhého měnit a vychovávat…

Jasně, zkoušíte‑li umravnit hlučné sousedy občasným talířem s buchtami, je to jistě sympatičtější metoda s lepší prognózou než řev, že jim při příštím mejdanu rozkopete dveře. Ale možná tady by snaha o převýchovu a uplácení druhých měla končit.

Pomoc je nejspíš to, do čeho se člověku moc nechce – třeba pustit staršího člověka sednout v tramvaji, jít pomáhat nemocné kamarádce s úklidem po malování, sejít se s někým, komu se něco zlého stalo a potřebuje se jednorázově vypovídat… Ale pokud letíte nešťastníkovi radostně vstříc jako šíp savanou, asi by to chtělo zapátrat po skrytých odměnách, které situace přináší a které vás mohou lapit do další manipulantské pasti.