Potřebujeme pokrýt své základní potřeby, abychom se mohli volně nadechnout a soustředit na to ostatní. Existují země, kde k takovému životu stačí mnohem méně peněz než u nás. Nejspíš byste v nich ale nechtěli bydlet.
Jaký příjem je potřeba k tomu, aby se člověk cítil spokojeně? Roku 2010 spojili nobelista za ekonomii Daniel Kahneman a sir Angus Deaton své síly se společností Gallup, aby vzorku čítajícímu přes 450 tisíc obyvatel položili jednoduchou otázku: Kolik stojí štěstí nebo emocionální spokojenost? Odpověď zněla, že ve Spojených státech asi 75 000 amerických dolarů ročně.
Alespoň to tvrdí marketéři společnosti Eazl. Ve svém článku zmiňovaný roční příjem přepočítali podle parity kupní síly pro jednotlivé země a vytvořili tabulku s údaji, kolik je žádoucí v každé z nich vydělávat. V Česku se jedná o osmdesát tisíc korun měsíčně, v Německu asi dvojnásobek, na Ukrajině necelou polovinu. Zato v Etiopii můžete být šťastní za pouhých dvacet tisíc korun měsíčně! Proč takové nabídky nevyužít?
Štěstí totiž nelze přepočítávat podle parity kupní síly. Ta vyčísluje, kolik si toho můžete koupit za místní ceny, neřeší ale, co potřebujete. Tento index s trochou nadsázky říká, že v Egyptě koupíte velblouda šestkrát levněji než v Norsku – což ale neznamená, že se v Norsku můžete jednoduše vozit na šestkrát dražším velbloudovi. V mnoha zemích levného štěstí (třeba Rwandě nebo Kongu) tak může být zapotřebí k tisícům dolarů měsíčně za vlastní štěstí připočítat ještě neprůstřelnou vestu a několik bodyguardů.
Lepší štěstí
Podle výzkumu Kahnemana a Deatona vysoký příjem zlepšuje hodnocení života, ale nikoli emocionální spokojenost (High income improves evaluation of life but not emotional well‑being), nicméně určitá příjmová hranice, která do jisté míry štěstí zajišťuje, skutečně existuje.
Jak napovídá název, výzkum rozlišuje mezi dvěma různými aspekty lidského štěstí: "Emoční štěstí odkazuje k emocionální kvalitě každodenní zkušenosti člověka – frekvenci a intenzitě radosti, stresu, smutku, vzteku a dalších pocitů, které život dělají příjemným, nebo nepříjemným. Spokojenost se životem naopak odkazuje k závěrům, ke kterým lidé dochází při přemýšlení o svém životě. My se ptáme pro oba aspekty spokojenosti odděleně, jestli lze štěstí koupit za peníze.“
Výzkumníci ve spolupráci s přední agenturou pro veřejné mínění položili obrovskému vzorku lidí množství otázek o bezprostředním pocitu štěstí, například Jak se vám v poslední době daří? Těmi měřili tři různé aspekty každodenního štěstí: míru pozitivních emocí, míru smutku, starostí a dalších negativních afektů a prožívaný stres.
Zároveň je požádali, aby na škále od nuly po desítku zaškrtli, jak vnímají vlastní život, pokud nula znamená nejhorší možný a desítka nejlepší představitelný. Výsledky potvrdily poznatky dřívějších výzkumů: (logaritmus) výše příjmu ovlivňuje jak pocit štěstí, tak spokojenost s vlastním životem. Zatímco spokojenost s výší (logaritmu) příjmů roste a roste, růst štěstí se na určité finanční hladině zastaví.
S vyššími příjmy statisticky ubývá prožívaného stresu – až k šedesáti tisícům dolarů ročně, dál se jeho hladina v závislosti na příjmu nemění. Asi do osmdesáti tisíc dolarů ročně platí, že s vyšším příjmem stoupá množství radosti a ubývá starostí a smutku; následně už radost ani smutek na příjmu nezávisí.
Průměrných pětasedmdesát tisíc dolarů ročně je jen číslo, dost možná ovlivněné mnoha dalšími efekty, třeba finanční krizí v letech 2008 a 2009, kdy byla data shromážděna. Zásadní je ale celková podoba funkce: naše emocionální štěstí stoupá s příjmem do určité hranice – a pak už na příjmu nezáleží. Na rozdíl od spokojenosti s vlastním životem v teoretických myšlenkách: ta se zdá s výší příjmu stoupat pořád (respektive stále roste i nad 10 000 USD měsíčně, mezi lidmi s vyššími příjmy už výzkum nerozlišoval).
Částka u nás nesedí
Proč některé navýšení příjmu štěstí zvyšuje, ale jiné ne? Při poklesu příjmu pod 75 000 USD ročně se postupně zhoršuje mnoho různých dílčích faktorů, vysvětlují autoři. „Chudoba významně zvyšuje bolest prožívanou při problémech jako je astma, rozvod nebo osamělost; dokonce i pozitivní vliv víkendů je u chudých nižší. A podobné výsledky platí i o stresu a pozitivních emocích.“
Skupina lidí s příjmy nad 3000 USD měsíčně uváděla zavalení starostmi v devatenácti procentech případů – na rozdíl od 38 % u lidí s příjmy pod 1000 USD. Pokud se ale jednalo o lidi aktuálně trpící bolestí hlavy, ze dvou třetin domácností přesahujících příjmy 3000 USD se cítilo špatně 38 % respondentů – zatímco u těch nejchudších uvádělo negativní emoce 70 % z postižených hlavobolem. Obyčejná migréna tak způsobuje největší nesnáze těm nejchudším – které navíc postihuje nejčastěji.
„Víc peněz nutně neznamená víc štěstí, ale menší příjmy jsou spojené s větší mírou bolesti. 75 000 USD může být hranicí, za kterou další zvýšení příjmu už nezvyšuje schopnost člověka věnovat se tomu, co mu přináší štěstí, jako trávit čas s lidmi, které má rád, vyhýbat se bolesti a nemocím a užívat si volný čas,“ interpretují výsledky Kahneman s Deatonem.
Zároveň upozorňují, že se jedná o statistické informace o rozdílech ve spokojenosti různých skupin obyvatel – nic méně, ale také nic více. Nezachycují žádné změny; nijak nesouvisí s radostí nebo nárůstem spokojenosti, kterou můžete prožít v důsledku zvýšení příjmu daleko nad zmiňovanou hranicí:
„Námi získaná data hovoří pouze o rozdílech; nevyplývá z nich, že by lidé nepociťovali štěstí při zvýšení ze 100 000 na 150 000 nebo že by jim nevadil podobný výpadek v příjmech. Změny v příjmech jistě mají své emocionální důsledky i u těch nejvyšších příjmových skupin. Data ale ukazují, že nad určitou hladinou stabilního příjmu ovlivňují lidské štěstí jiné faktory jejich osobnosti a životních podmínek.“
Konkrétní cifra nemá velký význam. Bude jiná ve městě a na venkově, u lidí s různými nároky a různým měřítkem úspěchu; potřeby různých lidí jsou individuální. Stejně tak číslo nelze jednoduše přepočítat na české poměry. Přepočet nabízený Eazlem opomíjí rozdíly ve financování některých významných položek, například zdravotnictví, školství či veřejné dopravy. Po jejich započtení by „suma štěstí“ v českých podmínkách nejspíš podstatně klesla.
75 000 USD navíc v době výzkumu odpovídalo průměrnému příjmu americké domácnosti (asi třetina domácností jej přesahovala; medián činil 52 000 dolarů). Žijeme jinak než Američané – a jediný smysluplný výsledek by mohl přinést podobný průzkum zaměřený specificky na českou populaci.
„Ať už pracujete pro někoho nebo na sebe, tato částka vám pomůže určit, kolik potřebujete vydělávat, než se začnete soustředit na důležitější otázky,“ končí svůj článek autoři databáze přepočtů pro jednotlivé země.
Souhlasíte? Na kolik byste podobný index odhadovali u sebe?
