14. 8. 2019
John Bowlby, anglický psychiatr a psychoanalytik, se zabýval raným vztahem kojence a matky. Jeho pozornost byla zaměřena zejména na projevy dítěte v návaznosti na to, jakou má konkrétní vazba podobu. Pokud vazba nebyla kvalitní, blízká a bezpečná, dítě ve většině případů vykazovalo psychické obtíže. Tvrdil, že pokud je tato vazba deformována, jsou tím ovlivněny budoucí vztahy jedince, a v případě, že je úplně zpřetrhána, je tento fakt prediktorem duševní poruchy.
John Bowlby považoval za základ pro zdravý vývoj dítěte vytvoření vztahu s mateřskou osobou. Záleží na tom, jak je tento vztah vřelý, láskyplný, něžný, předvídatelný, nebo naopak chladný, krutý, nevyzpytatelný apod. Tento vztah později nazýval připoutáním nebo přimknutím (attachment) a vystavěl na něm svou teorii o citové vazbě. Schopnost vazby vidí jako vrozenou – je to instinktivní chování, které je důležité pro naše přežití. Dítě se rodí s nastavením tuto vazbu navázat.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné