Mohli bychom odpovědět, že takový rodič neexistuje, a přeci z toho nebýt zdrcení. To v případě, že bychom mezi traumata a ublížení zahrnuli i tu část širokého spektra rodičovského chování a konání, jež není dítěti příjemné a na něž si nezachová idylické vzpomínky, přitom ale je potřebné a přínosné. Tu zdravou frustraci, nepříjemné zážitky a nepohodlné rodičovské zásahy, které děti otuží a připraví na realitu skutečného života mimo zdi bezpečného rodinného hnízda. A vůbec nemusí jít o vycizelované uvědomělé výchovné praktiky. Vejdou se sem i impulzivní ruptury nervů, nespravedlivé zákazy a nesmyslné příkazy.