8. 2. 2019
Myslím si, že každé lidské srdce je vždy čisté a je v něm spousta lásky. Jak se k té lásce dostat? Pokud se ptáme na svou cestu životem, na to, kudy jít a kam, na to, kdo jsem skutečně já, shoduje se většina duchovních a náboženských nauk v názoru, že hledat máme ve svých srdcích. Dost často jsou ale naše srdce uzavřena a střežena strachy a nezpracovanými zraněními, které během let vykrystalizovaly do zautomatizovaného chování, myšlení i cítění.
Každý jsme dávnou dětskou obětí, která se postupem času také provinila a proviňuje. Dokážeme si přiznat, že nejsme jen tím, kým se chceme vidět? Najdeme ochotu a odvahu podívat se na naše dávné křivdy a zranění? Dovolí nám to naše paměť, která, jak víme, těžké zážitky vytěsňuje? Budeme schopni uvidět svoji minulost bez příkras, a bude-li to třeba, budeme schopni nad ní nějaký čas zpětně truchlit?
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné