Představuji si, jak by se asi tvářili odborníci před sedmdesáti lety, kdyby před ně předstoupila antropoložka Helen Fisher a řekla by něco ve smyslu: „Jako vědec se věnuji anatomii lásky a přišla jsem vám říct něco o tom, jak funguje mozek, když se člověk zamiluje.“ A psycholog Richard Wiseman by třeba řekl: „Můj výzkum šťastlivců a smolařů trval několik let a přinesl zcela nový pohled na štěstí. Šťastní lidé si své štěstí tvoří a už víme jak.“ Představuji si pozdvižená obočí, údiv, nechápavý úsměv a doporučení věnovat se tradičním tématům psychologie.
Ta hledala odpovědi na otázky: Co je s tebou špatně? Jaké jsou poruchy lidské mysli? Uznávaným cílem psychologie bylo po dlouhá léta ulevit člověku v duševním utrpení. V popředí zájmu byla témata jako stres, deprese, schizofrenie, alkoholismus a celá paleta dalších trápení.
V roce 1998 Martin Seligman coby prezident Americké psychologické asociace pronesl výzvu, aby psychologie rozšířila svůj uznávaný cíl o nový rozměr: zkoumat, pro co stojí za to žít, a vytvářet podpůrné podmínky pro život, který stojí za to žít. Tím dostala prostor témata jako je láska, štěstí, odpuštění, vděčnost, naděje, silné stránky charakteru, smysl pro humor, osobní pohoda či kvalita života.
Pozitivní psychologie se zkrátka snaží porozumět kladným stránkám osobnosti a podpořit rozvoj vnitřních sil člověka.
Lepší život
Když ke mně přicházejí klienti do poradny, často začínají slovy jako potřebuji se zbavit těch úzkostí, jsem děsně žárlivá, ničí to náš vztah, chci se přestat bát lidí, vůbec si nevěřím a podobně. Přestože popisují svá trápení, myslím si, že je ke mně přivádí něco jiného. Přivádí je naděje. Naděje, že se mohou mít lépe.
Někdy už jsou to jen takové doutnající uhlíky, ale vždy tam nějaká naděje je – jinak by vůbec nepřišli. Kdybych se v psychoterapii zaměřila jen na odstranění úzkostí, žárlivosti nebo nízkého sebevědomí, nemyslím, že by klienti odcházeli spokojení, anebo by byli spokojeni jen dočasně. Minimalizovat trápení je totiž úplně jiná dovednost než žít spokojený život a prožívat duševní pohodu.
Sám Seligman tvrdí, že duševní pohodu tvoří:
- pozitivní emoce
- zaujetí činností (flow), kdy se člověk nechá určitou činností absolutně pohltit a má pocit, že se zastavil čas
- smysluplnost spočívající ve vědomí, že člověk patří k něčemu nebo slouží něčemu, co jej přesahuje
- úspěšný výkon
- pozitivní vztahy
- vitalita – péče o tělo a mysl skrze pravidelné cvičení, zdravé stravování, pravidelný spánek, meditaci a podobně
Já sama si nepamatuji, že by mě někdo učil, jak být v životě šťastná a spokojená, jak se starat o svou pohodu. Pamatuji si protidrogové přednášky ve škole. Pamatuji si, že když jsem měla „problém“, měla jsem jít za rodiči, učitelem nebo knězem. Ale jak se starat o svou duševní pohodu, když jsem žádný problém nepociťovala? Zdánlivě nebyl důvod.
Ve skutečnosti jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, jak se zrovna mám, až do chvíle, kdy jsem se začala cítit špatně. Když se dařilo, bylo to samozřejmé – a když se nedařilo, dostala jsem pozornost lidí okolo a apel na to, abych si vyřešila problém a byla zase „normální“. Potřebovala jsem toto uvažování změnit, abych byla schopna vnímat a ocenit i to dobré, co ve svém životě mám.
Se svými dětmi dělám úplně jednoduchou věc. Každý večer si těsně před usnutím vyprávíme, co se nám ten den povedlo, co jsme zažili hezkého. V budoucnu z takto aktivně uložených vzpomínek můžeme čerpat. Také si přitom mimoděk připomínáme, že umíme být šťastní a spokojení. Je to taková nejjednodušší forma rozvíjení všímavosti.
Vyzkoušejte na sobě
Pokud máte chuť udělat něco pro svou duševní pohodu, zkuste některé z praktických cvičení.
Tři dobré věci
Každý den si večer zapisujte tři pozitivní věci, které se vám daného dne přihodily. Mohou to být maličkosti (dala jsem si kafe s kamarádkou) stejně jako důležité věci (mé sestře se dnes narodil zdravý chlapeček).
Ke každé pozitivní události napište i odpověď na jednu z následujících otázek:
- Proč se mi tato událost přihodila? Protože jsem jí zavolala a vybrala kavárnu. Protože sestra dodržovala zdravou životosprávu a je silná.
- Co to pro mě znamená? Vím, že si máme stále co říct a je nám spolu dobře. Jsem pyšná teta.
- A moje nejoblíbenější: Co mohu udělat, abych podobných událostí prožil v budoucnu více? Budu aktivně udržovat vztahy s lidmi, se kterými se cítím v pohodě. Jako teta budu pečovat o náš vztah od útlého věku.
Možná se vám to zprvu bude zdát divné – obvykle věnujeme čas úvahám o tom, co se nepovedlo, co je špatně. Ale časem by vám to mělo jít snadněji a psaní by se mělo stát vaším každodenním rituálem. Vést zápisky je důležité: pište si je do počítače, mobilu, na papír.
Toto cvičení bývá užitečným začátkem pro lidi, kteří se potýkají s nějakou formou smutku. Myslím si, že pouhou pozorností a zvýšenou všímavostí k tomu, co se každý den podařilo, můžete začít pečovat o svou duševní pohodu. Během tří až šesti měsíců byste se měli cítit znatelně šťastnější.
Návštěva s vyjádřením vděčnosti
Jiná možnost, jak navýšit míru prožívaného štěstí a spokojenosti, je prostřednictvím vděčnosti. Když pociťujeme vděčnost, čerpáme z příjemných vzpomínek na nějakou pozitivní událost ve svém životě. Pozitivní dopad na náš život má i vyjádření vděčnosti jinému člověku, protože tím zároveň posilujeme náš vztah. Vděčnost je opakem sebestřednosti.
- Zavřete oči a vybavte si tvář někoho, kdo ještě žije a kdo udělal nebo řekl něco, co vám změnilo život k lepšímu. Někdo, komu jste pořádně nikdy nepoděkovali a koho můžete třeba příští týden vyhledat.
- Napište mu dopis s vyjádřením vděčnosti. Buďte konkrétní v tom, co pro vás daná osoba udělala a jak to ovlivnilo váš život.
- Až budete mít dopis hotov, zavolejte tomu člověku a neprozrazujte důvod setkání. Přečtěte mu celý dopis osobně a až ho dočtete, povídejte si o vzájemných pocitech.
Většina lidí, kteří toto cvičení zkusili, byla šokovaná silou svých emocí a pozitivním nábojem, který si odnášeli do dalších vztahů.
