5. 2. 2018
Jsem vděčný za tu spoustu cenných poučení, která mi svět kolem mě nabízí. Je to nevyčerpatelný zdroj zkušeností a je zadarmo! Třeba focení – za deset let, co fotím, jsem se naučil se na svět kolem sebe opravdu dívat a vidět příběhy za obrazy. Keramika mě poučila o trpělivosti a umění nespěchat a počkat na správný okamžik. A to, co vím díky volnému potápění o svobodě a disciplíně, vám nezprostředkuje žádný kurz, kniha ani článek. Žádný. Učím se dál, objevuji pro sebe nové výzvy a s nimi přicházejí nové postřehy a zkušenosti. Dnes bych se s vámi rád podělil o to, co jsem si doposud odnesl z běhání.
Lekce první: Opravdová zkušenost bolí
Výjimečné zkušenosti se nerodí z opatrnosti a rozvahy. A lidé, kteří se stávají inspirací pro druhé, jsou všechno, jen ne „přizdisráči“. Neslyší na rozumné argumenty, že něco nejde nebo to nemá smysl. Objevovat pro sebe i pro druhé nové cesty a nové horizonty vyžaduje nejprve uvěřit v nepředstavitelné.
Ještě před rokem jsem si sám sebe neuměl představit jako běžce. Běh mi nic neříkal, ničím mě nepřitahoval a nijak mě neoslovoval. Co se stalo, že se to změnilo? Sám nevím. Začalo to nenápadně a bez ambicí – kilometrem, který jsem doběhl s lapáním po dechu a vyplazeným jazykem. Ale něco na tom bylo, něco, co mě přimělo vyběhnout znovu.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné