Sebevědomí, sebejistota, sebedůvěra. Tři slova se společným začátkem. Potřebujeme je pro život? Ano, kývali vysokoškolští studenti spontánně hlavami. A jaký mezi nimi vnímáte rozdíl? Rozdíl? Žádný!

Tato tři slova mají bezesporu mnoho společného, ale znamenají opravdu totéž? Mezi tím, zda se cítím sebevědomá nebo spíš sebejistá anebo plná sebedůvěry, přece JE rozdíl! Zajímalo mě, co je tedy rozděluje, a pokusila jsem si v tom udělat jasno.

• Sebevědomí podle všeobecné encyklopedie Diderot z roku 1998 znamená: vědomí sebe sama, vlastní ceny, kvalit a schopností, víra v ně a v budoucí výkony.
• Sebedůvěra je kladný postoj k sobě samému a je spojena s příznivým hodnocením vlastních možností a aktuální výkonnosti (zařazena jako součást sebevědomí).
• Sebejistota v tomto slovníku není vůbec.

Wikipedie jako živý slovník současnosti naopak téměř nedělá rozdíl mezi sebevědomím a sebejistotou a obě zařazuje pod sebereflexi. Vysvětlení, co je sebedůvěra, na Wikipedii ještě nikdo nepopsal. Asi nikomu nechybí. Zvláštní. Mně sebedůvěra chybí často. Až moc.

Vysvětlení ze slovníků mě neuspokojila, takže pokud jste na tom podobně, nabízím vám vlastní výklad, jak mě to naučil život, dvěma tisíci let prověřená antická moudrost a moje pocity.

Křehké sebevědomí

Vím, že 1 + 1 = 2. Naučili mě to ve škole před padesáti lety. Už je to dávno, ale pořád to prý platí! Ze slovního spojení sebe‑vědomí vnímám, že to znamená, že jsem si sama sebe vědoma. Že vím o svých kvalitách a nedostatcích.

Lehce se to řekne, ale kdo z nás může tvrdit, že o sobě ví všechno? Já třeba o sobě vím, že rozumím procesnímu řízení, docela slušně vařím, v práci jsem neprůbojná, trémistka, raději píšu, než mluvím. Také jsem absolvovala různé testy, kde mi říkal cizí člověk, jaká jsem já a k čemu mám schopnosti, abych to věděla. Ale co on o mně může vědět? Do svého nevědomí si nevidím ani já sama.

Sokrates: Vím, že nic nevím (469 – 339 př. n. l.)

Vlastně mi lidé často říkají, jaká jsem, respektive říkají mi, co jsem zase udělala špatně, abych to věděla. Začalo to už v dětství. Z lásky vynechávám svou rodinu, ale hned dalším kolektivem, který ve mně zanechal nesmazatelné stopy, byla škola. Budování mého sebevědomí založili na  zaškrtávání mých chyb červenou barvou, abych věděla… Jedu v tom už od mala.

A dokud se ze mě nestane pracující robot bez emocí, bez ohledu na pracně sestavený seznam mých kvalit stačí jedna dobře míněná kritika typu: proboha, co jsi tam zase napsala, a moje sebevědomí se pod návalem negativních emocí hroutí jako domeček z karet.

Odkud se bere sebejistota?

Jsem si jistá, že 1 + 1 = 2. Vidím to totiž na vlastních prstech. Být sebe‑jistá pro mě znamená být si jista sama sebou. Jak si ale můžu být jista sama sebou, když pořádně nevím, kdo doopravdy jsem a čeho jsem schopna? Takové chování vyžaduje notnou dávku odvahy. Nebo drzosti? Lidí, kteří vystupují tak sebejistě, až se mi tají dech, stále přibývá. A tak se v úžasu ptám: Proboha, kde tu svou sebejistotu berou?

Aristoteles: O všem se má pochybovat (384 – 322 př.n.l.)

Ani špičkový sportovec v první desítce si není jistý, že bude mistrem světa, i když cítí, že má skvělou formu. A to si svůj výkon stále měří a srovnává s ostatními i se svým předchozím výkonem. Porovnání v běžném životě je ještě hůř měřitelné. Možná proto je snadné sebejistě tvrdit, že jsem dobrý? Nevadí, že je to jen vytváření iluze, hlavně když se zlatem blýská.

Sebedůvěra: klíč k úspěšné budoucnosti

Věřím, že 1 + 1 = 2,  a jsem plna víry, že tomu bude tak i zítra. Sebe‑důvěra pro mě znamená důvěřovat sobě/věřit sám v sebe, a to nejen ve své schopnosti, ale věřit ještě v mnohem víc: ve smysl svého života a v jeho naplnění.

Sebedůvěra je nelogická, stejně jako víra v Boha, kterého nikdo neviděl. A může být stejně tak silná. Prý jsme boží dílo. Tak proč je tak těžké věřit sama v sebe? Jako dítě jsem nepochybovala, že umím kreslit, zpívat, tančit, a se sebedůvěrou jsem se vrhala do nových zkušeností. Pak se to se mnou nějak zvrtlo a začala jsem se bát, že udělám chybu. Sebedůvěra si se strachem nerozumí.

Kde hledat ztracenou sebedůvěru? Můžu věřit, že mám všechny vlastnosti, které potřebuji, a plavat si po svém malém známém rybníčku. Pokud ale dokážu uvěřit v něco víc, než jen ve své komunikační dovednosti, pokud mě pohání kupředu moje víra, že práce pro ostatní má smysl, je to právě sebedůvěra, která mi napovídá: napiš to, udělej to, zkus to, LEŤ SI…. DOKÁŽEŠ TO, protože tvá práce má smysl!

Gaius Julius Caesar: Lidé rádi věří tomu, čemu věřit chtějí (100 – 44 př.n.l.)

Kde se bere ta božská energie bez hranic? Můžu se jen domnívat, kde vzniká. Ze spojení mého vědomí s netušeným potenciálem nevědomí? Z přátelského vesmíru?  Od boha? Nevím, kde se bere, ale stejně jako víra a odvaha dokáže zázraky, které přesahují mé chápání.

Jasno v hlavě

Moudrost antických učenců mě uklidnila. Když mám pocit, že ve skutečnosti nevím nic, je to úplně v pořádku. Také se nevystavuji žádnému riziku, když na sebe prozradím, že neustále o něčem pochybuji. Ale pokud usiluji o něco tak důležitého, jako je štěstí z naplnění, nezbývá mi, než opustit bezpečí životních jistot a s důvěrou, že to zvládnu, se vydat se do neznámé budoucnosti.

Publius Vergilius Maro: Odvážným štěstí přeje (70 – 19 př.n.l.)

P. S. Můj kamarád se mě pokoušel zmást. Že prý jedna a jedna nejsou jen dvě, ale 1 + 1 = 2 + světelné kvantum. Albert Einstein (1879 – 1955). Možná na tom něco je, ale Albertova teorie vznikla o téměř 2000 let později a je ještě mladá. Kdo ví, jestli v roce 4013 bude ještě platit, tak jako dnes platí dva tisíce let staré antické moudrosti.