Znáte se dlouho, jste kamarádi, ale nic víc k sobě necítíte. Pak se spolu tak trochu nedopatřením vyspíte. Zjistíte, že k sobě prostě patříte. Při vašem prvním sexu se odehraje něco rozhodujícího, převratného, překvapujícího.

Jiný scénář. Seznámíte se, jste si sympatičtí, povídáte si, vídáte se, rozumíte si. Dojde k prvnímu sexu – a není to ono. Oba jste rozpačití, nesví, nepříjemně překvapení.

Co se odehrává při prvním sexu?

Můžeme se spolehnout na dojmy z prvního společného milování? Kolik nám toho říká první intimní kontakt o tom, jak bude fungovat vznikající partnerský vztah?

Často o vzniku vztahu skutečně rozhoduje první společný sex. Že to znáte také? Ať už jste se před tím znali nebo ne, vyspali jste se spolu, a ono to zaklaplo. Okamžitě jste věděli, že k sobě patříte. Žádné pochybnosti, žádné váhání. Naprostá shoda obou zúčastněných. Jak to je možné? Že by prostě zafungovala čistá chemie? Můžou za ten „aha zážitek“ a procitnutí jen hormony?

Tak jednoduché to zase není. Ale bylo by to fajn. Po prvním milování bychom věděli, jestli je to ten pravý nebo ta pravá. Abychom se takové dovednosti alespoň trochu přiblížili, potřebujeme jednu věc: Schopnost oddat se prožitku a poslouchat signály svého těla. Přílišné přemýšlení je v tomto případě spíš na překážku.

Vypněte mozek a nechte těla, ať si promluví

V dnešní době při rozhodování používáme převážně rácio, tedy rozum. Hodně přemýšlíme, vše pečlivě zvažujeme. I v případě volby partnera máme tendenci vybírat mozkem. Podvědomě hodnotíme, jestli má dobrou práci, zázemí, přátele, jestli dobře vypadá. Zapomínáme, že často jsou to pocity, intuice, jež nám dávají nejdůvěryhodnější signály.  Když někoho rozumem vyhodnotíme jako ideálního partnera, tlačíme pak své srdce i tělo do vztahu, v němž ovšem může chybět něco velmi důležitého.

Sexuální styk je jednou z nejintimnějších forem kontaktu mezi dvěma lidmi. Při sexuálním aktu se naše těla propojí, naladí se na sebe, mozek vypne. Nepřemýšlíme. Jen cítíme, prožíváme, oddáváme se. Jedna stará paní řekla velmi moudrou věc: „Těla partnerů si mezi sebou povídají. Měli bychom si dát pozor na oddělené ložnice, protože riskujeme, že se naše těla vzájemně odcizí.“

Naše těla si opravdu nějakou sadu informací vyměňují. Při sexu se naše mysl přesouvá od obvyklého přemýšlení k prožívání. Informace, kterou nám v takové chvíli naše tělo dává, je čistá, pravdivá, neovlivněná přemýšlením. Často tak může působit jako blesk z čistého nebe.

Jak se vyhnout zklamání

Jak je to ale s těmi, kteří spolu začnou chodit, rozumí si, cítí se jako jedno tělo a jedna duše, ale po prvním společném sexu jsou rozladění? Mnohdy v těchto případech hraje významnou roli příliš velké očekávání, stud, strach. Partneři už se vídají, intimitu a blízkost už si mezi sebou vytváří na jiném než sexuálním základě, stojí o sebe. Teď jde jen o to, aby se podařil i sex. Takovou situaci nutně provází nervozita a stres. Chcete, aby to bylo perfektní. Není divu, že se pak při sexu kontrolujete, neoddáte se prožitku. Výsledkem bývá zklamání. Nejen z partnera, ale i ze sebe.

Co s tím? Méně se kontrolovat, nic nepředstírat, spolehnout se na to, že jste žádoucí. To se snadno řekne, vím. Pokud váš vztah v ostatních ohledech funguje, nevzdávejte to. Dejte tomu společně další šanci a postupně se zkuste dostat do pohody.

Perfektní sex nezaručuje perfektní vztah

První sex nám ve vznikajícím vztahu odhaluje skrytou tvář partnera. Ukazuje nám, jak se projevuje, ztratí‑li na chvíli kontrolu nad sebou samým. Dozvíme se, jak si naše těla rozumí, jak se na sebe umíme tělesně naladit. Můžeme zažít velmi přesvědčivý a ujasňující moment ve vztahu.

Zároveň je třeba vědět, že s někým můžeme mít skvělý první i mnoho dalších sexuálních zážitků, a přesto nám to v běžném životě fungovat nebude. A to prostě proto, že někdo se umí báječně uvolnit při sexu, ale pak nenastartuje mozek na chod běžného života. S tím se těžko žije. Ke krásnému sexu ale také může vést delší cesta a partnery při té cestě může držet vzájemné porozumění, respekt, něha a trpělivost.