Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Co říká tetování

Úprava těla je intimní záležitost. Vždy ale vysílá signály i do našeho okolí.

Jan Kulhánek

Jan Kulhánek

10. 7. 2015

Vždy jsem si myslel, že mám k tetování celkem jednoduchý postoj – pokud je to pěkné a není to moc velké, celkem se mi to líbí. A je v tom i kus respektu k překonané bolesti a také k odvaze ozdobit se něčím, co nejde snadno sundat. Docela často potkávám lidi s tetováním, které se mi nelíbí, ale jsem dost tolerantní a  obvykle si říkám, že to je jejich věc. Dřív mě občas překvapilo zjištění, že někdo, koho znám, má tetování skryté – na místě, které prostě neukazuje. Zaznamenal jsem u sebe ale i určité předsudky vůči lidem s tetováním – pocity ostražitosti a nedůvěry.

Například mi nedávno v rychlém občerstvení připravovala sendvič slečna s potetovanými oběma předloktími. Provedení vypadalo dost neuměle a ve spojení s přípravou jídla to na mě nepůsobilo moc dobře.

Ještě horší to bylo v jiné situaci – na párovou terapii ke mně přišli dva mladí lidé, na muži bylo nápadné jeho tetování na obou pažích. Během terapeutického sezení žena řekla, že má ze svého partnera často strach pro jeho agresivní chování, což on popíral. A já si uvědomil, že nejsem neutrální a že za to může právě tetování.

Různé pocity se ve mně dějí také při terapeutických rozhovorech s teenagery, kteří tvoří část mé klientely. Téma tetování u dospívajících není nijak vzácné a při povídání obvykle pečlivě sledují, co já na to, jak reaguji, co si o tom myslím.

Od předsudků k otevřenosti

Takže tu máme příklady předsudků, mých předpřipravených myšlenkových a emocionálních schémat k lidem s tetováním. Poctivě jsem si řekl, že o takové předsudky nestojím – jednak nemám předsudky obecně rád, a navíc mi překážejí v práci. A nejlepší způsob, jak se předsudků zbavit je tématu se otevřít: více mluvit s lidmi, kteří se nechali tetovat a něco si o tom přečíst. Brzy jsem zjistil, že jde o téma psychologicky velmi zajímavé.

Přestaňte se na své tělo jen dívat. Přemýšlejte o něm, komunikujte s ním: Vztah k vlastnímu tělu

Lidé si vytvářeli kresby na kůži od pravěku a odhaduje se, že již tehdy měla vyobrazení různou funkci – podporovala léčivá kouzla, označovala příslušníka určité skupiny a sloužila jako známka zvládnutí přechodového rituálu. V 19. století se tetování rozšířilo tetování v Evropě díky námořníkům a později vojákům.

Svého tetování si tato dívka cení více než své kůže, její tělo tak získává pro ni větší hodnotu, kterou pak nechce řezáním ničit.

Tetování jako projev odvahy a také identifikace se skupinou má mnohaletou tradici také ve vězeňství. Ve vězení je tetování zakázané, rozhodně není zadarmo, a přesto většina propuštěných odchází na svobodu s nějakým motivem na těle. Jistěže se chtějí vězni takto lépe adaptovat v sociální skupině, ve které je kérka normou. Také jde o projev navzdory sytému, jakýsi důkaz vlastní vůle a nepodřízení se bezezbytku daným pravidlům. Tetováním navíc vzniká „nová kůže“ – něco ze svého vnitřního světa pocitů a myšlenek vytáhneme ven a necháme to k vidění pro ostatní.

Během vlády komunistů mělo tetování v naší zemi jednoznačně negativní konotaci. Námořníků jsme nikdy moc neměli, tak zbývali vězni – bývalí, současní či budoucí. Generace dospělých, kteří převážnou část života prožili v totalitě, mívají vůči tetování předsudek, že jde o projev něčeho extrémního, spojeného s životem mimo běžnou společnost. Takové názory často slýchám od rodičů svých dospívajících pacientů.

Víc než dekorace

  • Šestnáctiletá slečna přišla po prázdninách na terapii s tím, že jela poprvé bez rodičů s kamarádkou na výlet mimo republiku a na památku si přivezla tetování na levé lopatce – je to prý jen taková ozdoba. Když jsme se o výletě a tetování bavili víc, ukázalo se, že šlo o přechodový rituál mezi dětstvím a dospělostí, překonání nejistoty, bolesti, stvrzený symbolem na kůži.
  • Třicetiletý muž mi během terapie vyprávěl, že při cestě po Jižní Americe si nechal od indiánů v Peru vytetovat léčivé obrazce, které mu měly pomoci s migrénou. Od návratu z cest skutečně migrénu nedostal. Otázkou je, co ho vyléčilo – zda kouzla indiánů, nebo důležité změny, které ve svém životě udělal.
  • Vysokoškolská studentka přišla do terapie kvůli sebepoškozování, když se cítila špatně, škrábala se a řezala do zápěstí. Na těle měla také řadu tetování. Tvrdila, že když si nechá udělat nový motiv, nějakou dobu se pak neřeže. Později jsem pochopil, že nejde jen o prožitou bolest, na kterou je klientka zvyklá a kterou potřebuje občas zažít. Svého tetování si totiž cení více než své kůže, její tělo tak získává pro ni větší hodnotu, kterou pak nechce řezáním ničit.

Motivace lidí nechat si vytvořit tetování je různá, často je ve hře několik důvodů a okolností. Příběhy o prvním tetování bývají zajímavé a často velmi osobní. Tetování může být osobním projevem, stádovým chováním v rámci subkultury, módní aktivitou, uvolněným projevem po pádu komunismu, experimentováním se svým tělem, upoutáváním pozornosti, překonáním bolesti, stylizací „drsňák“, projevem negace ke svému tělu i způsobem sebepoškozování.

Tetování jako znak

Realita je vždy složitější, motivy se obvykle kombinují, navenek takové rozhodnutí vypadá jinak než při podrobnějším zkoumání. Pojďme se na některé aspekty tetování podívat podrobněji.

24. – 25. listopadu 2018

Festival Psychologie.cz podzim 2018

Psychologie.cz

Reprezentativní význam: Tetování přitahuje pozornost, je součástí image určité sociální skupiny či jen projevem nezávislosti nebo vzdoru. Pokud v motivaci k tetování převládá tento význam, bývají kérky výraznější, na viditelném místě, s provokativními motivy.

Symbolický význam: Motivy na kůži symbolicky vyjadřují něco z vnitřního světa jejich nositele, deklarují něco, s čím se majitel ztotožňuje, jsou spojené s životním obdobím či událostí. O takovém tetování okolí často ani neví nebo je lze snadno přehlédnout. Smyslem není něco sdělovat ostatním, ale něco si nosit stále s sebou.

Rituální význam: Ten je v naší kultuře často spíše skrytý, leckdy si této motivace nejsou plně vědomi ani samotní tetovaní. Jde o to, že naše myšlení má stále velmi silnou magickou složku: dáváme si různé předměty pro štěstí, věříme na šťastná čísla, horoskopy a bojíme se negativních myšlenek. Rituální význam je hlavní u tetování spojeného s výrazným životním zážitkem, který je součástí nějaké životní změny. Kérka pak magicky udržuje pozitivní dopad této změny i v dalším našem životě.

Experimentální význam: Dnešní doba nás málo svazuje konvencemi a povzbuzuje nás, abychom zkoušeli nové věci. Dospívání a mladá dospělost je popisována psychology jako období experimentování – hledání sebe sama, posouvání vlastních hranic, zkoušení, co vydrží naše okolí. Tetování je pak jednou z forem takového projevu pokusů na sobě a opět nejde jen o pokusy estetické, ale i prožitkové a vztahové.

Změnit sebe sama

Své tělo můžeme mít rádi, nesnášet ho nebo ho ignorovat, což je patrné na tom, jak se o své tělo, případně o svůj zevnějšek staráme. Jeden z psychologických konceptů, který popisuje vztahování se ke svému tělu, je Body-Image. Věnuje se právě vývoji postojů, emocí, myšlenek a chování, spojených s naším tělem, a začlenění vztahu k tělu do našeho celkového sebevědomí.

Dnešní doba nás vede k postoji, že co se nám nelíbí a nevyhovuje nám, můžeme a měli bychom změnit. Pokud se jedná o věci, které skutečně změnit lze, je to pozitivní, proaktivní postoj k řešení problému.

Tetování je jedním ze způsobů změny našeho těla, body-modifikace. Smyslem body-modifikace není jen nějak zapůsobit na druhé nebo si pořídit adrenalinový zážitek, ale zasáhnout do hlubší vrstvy našich myšlenek, emocí a našeho chování, vztahujících se k našemu tělu. Tetováním je z tohoto pohledu pokusem něco důležitého změnit, možná opravit nebo vyléčit.

Využívejte celý web.

Předplatné

Tetování ale může být i projevem patologie. Pokud je motivováno hlavně opakováním bolestivých zážitků, pak ho vnímám jako formu sebepoškozování. Když je tetování nutkavé – dotyčný člověk si nechává vykreslovat další a další motivy na tělo, protože prostě musí – pak to vnímám jako formu závislosti. Pokud si člověk intenzitou tetování a volbou motivů způsobuje odmítání okolím, pak to vnímám jako extrémní projev nepřizpůsobivosti.

Hledá-li někdo snadný způsob, jak si udělat názor o druhých, tetování mu jej nedá. Tetování není samo o sobě ani projevem nezávislosti, ani stádovosti, není samo o sobě příznakem duševní pohody ani patologie. Je to nástroj pro zásah do našeho tělesného vzhledu a je jen na nás, jestli a s jakými motivy jej použijeme.

Diskuse 0

Jan Kulhánek

Klinický psycholog, psychoterapeut