Martina se právě rozešla s přítelem. Nechápe to. Nechápe, jak mohl po osmi letech prostě jen tak odejít – nic neříct, sbalit se a zmizet. Jak si má připadat? Chce mu tak moc říct, jak se cítí a jak jí ublížil! Hodiny tráví řečí, která je věnována jemu. Tisíckrát přetáčí v hlavě myšlenku: Co jsem jenom udělala špatně? Proč mi nic neřekl? Ocitla se v děsivém myšlenkovém vězení. Má pocit, že se nedokáže pohnout, dokud nebude mít příležitost si s ním vše vyjasnit.