Ohledně současného systému a možností psychiatrie existuje řada pochybností. Bylo o tom napsáno mnoho a jistě ještě bude. Jedno je v každém případě třeba zdůraznit: i člověk s psychiatrickou diagnózou je pořád člověk. Má nárok mít své hodnoty, potřeby a přání a není potřeba ho za všech okolností vést a kontrolovat.
Když partner, dítě nebo blízký přítel žije s duševním onemocněním, pozorovat to zpovzdálí může být složité, ne-li nemožné. A snaha kontrolovat, zachraňovat, radit a dělat „to nejlepší“ je proto naprosto pochopitelná. Aby se měl líp, aby se mu nic nestalo, aby pochopil. A taky aby zkrátka jeho blízcí neskončili v blázinci.