Neupínejte se na šťastné myšlenky. Pozitivní a zdravé jsou všechny opravdové emoce.
Nedávno jsem se si při pročítání starších článků na psychologii.cz přečetla komentář jedné čtenářky. Reagovala podrážděně na doporučení rozmlouvat se svými emocemi a pozitivně myslet. K vlastnímu překvapení jsem se přistihla, že s ní vlastně svým způsobem souhlasím.
Máme jedinečnou schopnost myšlení, komunikace svých myšlenek, schopnost sebereflexe, sebevyjádření a schopnost komplexní společenské interakce. Ovšem ani doma ani ve škole mě tyto jedinečné schopnosti neučili účinně používat a rozvíjet z hlediska emocí a citů.
Ve škole se vždy nadměrně věnovali (a dál věnují) rozvoji intelektu. Cílené emoční vzdělávání neexistovalo (a stále neexistuje). Doma se o těchto věcech taky nemluvilo. Při dosahování šlechetného cíle býti člověkem moudrým je ale potřeba obojí.
Zdá se, že kromě etické výchovy, která se pomalinku plíží do školních osnov některých škol, neobsahuje vzdělávací systém prioritní předměty věnující se opravdovému rozvoji a pochopení toho, co lidi činí lidmi. Nakolik se běžná rodina věnuje těmto tématům, ponechám stranou jako námět k zamyšlení každého z nás.
Někdy mi připadá, že člověk moudrý si k dnešnímu datu paradoxně vytvořil sociální systém, jehož pravidla hodnotu emoce často snižují, znevažují nebo prostě přehlížejí. Tím ovšem limituje vlastní vývoj. Lidská bytost není dostatečně integrovaná na to, aby mohla dobře využívat svůj potenciál.
Projevit emoci, někdy dokonce i takzvanou pozitivní emoci, bylo v mnoha situacích považováno za přinejmenším nevhodné. Bývalo to přeloženo jako známka slabosti.
Nevím, jak vám, ale mně nikdo neřekl, že moje schopnost vědomě vnímat emoce, přijímat je a spolupracovat s nimi má přímý vliv na mé zdraví, jak duševní tak fyzické. Nikdo mne neupozornil, že emoce fungují jako spolehlivý osobní navigační systém, podle něhož se můžu nejen dobře orientovat ve vztahovém teritoriu, ale předeším v tom, jak o věcech a vztazích přemýšlím.
Viděla jsem kolem sebe, že dovolit si projevit emoci, někdy dokonce i takzvanou pozitivní emoci, bylo v mnoha situacích považováno za přinejmenším nevhodné. Bývalo to přeloženo jako známka slabosti, nevyrovnanosti, nezralosti a nízké sebekontroly.
Časem mi však - nejčastěji uprostřed situací, kdy jsem trnula strachy a svíjela se bolestí - začalo docházet, že život sám doplňuje mezery v mém vzdělání.
Tlak společnosti, vnitřního cenzora a vlastních přesvědčení je opravdu veliký. Vyžaduje to odvahu a neustálou vnitřní bdělost, ale měli bychom se stále snažit:
Co z toho? Klid a mnohem lepší, vyrovnanou a konstruktivní vnitřní komunikaci, která se automaticky promítá i do komunikace vnější.
Dnes dokážu tělu i duši lépe porozumět, dopřát jim to, co potřebují, a jasněji sdělovat své potřeby mému okolí. Hlavně jsem ale došla jsem k závěru, že rozlišovat emoce na pozitivní a negativní je naprostá hloupost.
Příjemného potvrzení této mé osobní zkušenosti se mi mezi jinými dostalo například v knize Candace Pertové Molecules Of Emotion. Poznamenala jsem si několik myšlenek:
Náš systém neustále komunikuje. Protože nás ale nikdo nenaučil systematicky si tento vnitřní jazyk emocí překládat, tak nám ta domluva někdy docela dlouho trvá. Mnohdy je třeba vyhledat pomoc, která nám poskytne podporu na cestě za ztracenou moudrostí. Za ztracenou schopností vyjádřit pocit, emoci - ať už je jakákoli.
Dokud jsme lidmi, tak budeme emocí, citů a pohnutek plní. A tak je nakonec jednodušší je vnímat, přijímat a poskytovat jim náležitý prostor. A nestydět se za ně.
Emoce jsou totiž jako nekonečný vlnící se oceán. Jednou se vzedme vlna smutku, jindy vlna radosti. Někdy vlna zášti a vzteku a pak třeba vlna nadšení a smíchu. Jedna není lepší než druhá. Všechny jsou naše.
...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.
Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.
Co nám brání jít do konfliktu? Nevěříme vzájemnému vztahu, nevěříme ani sami sobě.
9 min
Psycholog Dalibor Špok představuje svoji oblíbenou relaxační techniku.
32 min
Většinou píšu tak, abych vás povzbudil, inspiroval. Dnes vás chci zneklidnit.
65 min
Kdybych měl svým dětem předat jen tři životní zkušenosti, byly by to tyto.
12 min