Většina lidí ten okamžik zažila. Kdyby se jich tehdy někdo zeptal, řekli by: Jsem šťastný. Když se vás ale někdo zeptá, jestli jste šťastní v nějakém delším časovém úseku, směřuje jeho otázka jinam.

V takovém případě se neptáme na momentální prožitek, ale na dlouhodobější, „reflektované“ štěstí. Takové štěstí je výsledkem našeho smýšlení, našich očekávání, toho, co si pamatujeme. Rozdíl mezi těmito dvěma druhy štěstí je pastí většiny výzkumů na toto téma.

Badatel v oblasti psychologie štěstí Mihaly Czikszentmihalyi zjistil, že ve vrcholných okamžicích se cítíme, jako kdybychom byli ponořeni do nějaké činnosti a zabývali se pouze jí, naše všímavost je upřená k právě probíhajícímu okamžiku. Ptal se lidí na první druh štěstí.

Aby nám z takových okamžiků něco zbylo, je důležité, abychom si ho zaprvé uvědomili a za druhé uložili do paměti.

Nástrojem ke zvyšování štěstí je, když se k právě prožitému znovu vracíme, znovu si pocity s ním spojené vybavujeme.

Abychom pociťovali více štěstí, doporučuji tedy tříbit všímavost, všímat si i detailů, které jsme dosud nevnímali. Touto cestou jde například meditace, ale vlastně i umění, které nás k tomuto posilování všímavosti vybízí.

Jiným, souvisejícím nástrojem ke „zvyšování štěstí“ je, když se k právě prožitému znovu vracíme, znovu si pocity s ním spojené vybavujeme: čím nás to oslovilo, co tam bylo zajímavé, co jsme cítili.

Tak vytvoříme most k tomu druhému, reflektovanému štěstí, které je více záležitostí našeho smýšlení o věcech a našeho uvědomování si než náhlou a šťastnou shodou okolností.

Jak ho změřit?

Pokud se někoho ptáme, jak se cítí obecně, narazíme na to, že si každý pod štěstím může uvědomovat a představovat něco jiného. Pak je ten pojem velmi relativní. Je štěstí být zdravý, ale je zdravý člověk opravdu šťastný jen kvůli tomu, že je zdravý? Nebo musí být konfrontován s hrozbou a nemocí, aby si svého zdraví vážil?

Jako kdyby peníze vedly k uvědomění si vlastní ceny.

Takové štěstí je často výsledkem srovnávání s dalšími možnostmi. To možná vysvětluje, proč není štěstí příliš závislé na tom, kolik vyděláváme, ale spíše na tom, kolik máme v porovnání s lidmi, kteří jsou kolem nás. Jako kdyby peníze vedly k uvědomění si vlastní ceny.

Proto je tak nízká vazba mezi ekonomickou situací země a úrovní štěstí, kterou v daném státu lidé prožívají. Pokud chtějí všichni vydělávat více než ostatní, tak to pocit štěstí nikam neposunuje. Významnější pro štěstí jsou pak spíše základní hodnoty, jež jsou uvědomované a žité.

Trénink štěstí 

Ještě jedna věc je na štěstí zajímavá – můžeme se na ně dívat jako na shodu vnějších událostí, a pak ho můžeme mít, nebo nemít. Tak o něm často hovoří třeba sportovci. V angličtině by tomu odpovídal termín (stroke of good) luck.

Vypadá to, jako kdyby se štěstí dědilo, protože nejsou jenom šťastní jednotlivci, ale známe i celé šťastné rodiny.

Anebo se na štěstí můžeme dívat jako na vnitřní charakteristiku, dokonce přímo schopnost či dovednost šťastně věci prožívat. Tomu spíše odpovídá termín happiness. Tuto schopnost lze trénovat. Ovlivňování mysli zevnitř je hlavní alternativou k ovlivňování mysli vnějšími prostředky.

Vypadá to, jako kdyby se štěstí dědilo, protože nejsou jenom šťastní jednotlivci, ale známe i celé šťastné rodiny. Bohužel však není snadné odlišit, co způsobují geny a co naučený životní postoj.

Geny se sice uplatňují při sklonu k určitému typu nálad, takže souvisejí s okamžitým, prožívaným štěstím. U dliuhodobého, reflektovaného štěstí jde spíš o to, co jsme se naučili.

Můžeme pomoci druhému ke štěstí?

Sami také můžeme svým štěstím ovlivnit své okolí, ale spíše osobním příkladem než přesvědčováním. Proto vidím možnosti „dovést“ někoho ke štěstí jako omezené. Spíše můžeme inspirovat k jeho hledání. Tím už se dostáváme k otázce osobní aktivity a angažovanosti.

Taoismus spojoval moudrost s nečiněním, jako kdyby moudrý člověk pochopil, že nemůže změnit zákonitosti světa a že musí svět přijmout, jaký je. Jiné směry zdůrazňují aktivitu, vnímání, připravenost věci měnit.

Která cesta vede ke štěstí? Myslím, že ta správná bude někde mezi. Jak se praví v modlitbě, jejíž autorství je přisuzováno řadě různých myslitelů: Dej mi sílu, abych změnil, co změnit mohu, trpělivost, abych přijal, co změnit nemohu, a moudrost, abych mezi tím uměl odlišit. 

Radvan Bahbouh je hostem festivalu Inner Winner, který proběhne ve dnech 8.‑10. října v prostoru Hub na pražském Smíchově. Zde najdete kompletní informace o festivalu.