6. 1. 2015
S tématem dětí nocujících v rodičovské posteli se ve své praxi setkávám poměrně často. Ne tak, že by rodiče přicházeli konzultovat, zda je to dobré nebo ne. Spíše v druhém plánu. Mluvíme o potížích ve vztazích s rodiči, o výchovných potížích, o sourozenecké rivalitě. A během hovoru se dozvídám, jak to má rodina doma uspořádáno. Kdo kde spí. Jaké jsou uspávací rituály. Pokud jde o miminka a batolata, je k dispozici poměrně hodně názorů a rad. Já bych se však chtěla věnovat otázce spaní větších dětí v posteli rodičů a možným souvislostem.
Osobně nemám nic proti spaní dětí s rodiči. Jsou období v životě, kdy se dítě potřebuje navrátit do bezpečné náruče rodičů i v noci a užívat si tak komfortu, který je vyhrazen opravdu spíše kojencům. Může to být období zvýšeného stresu, nočních můr, nemocí a podobně. Když však příčina pomine, mělo by se dítě vrátit do svojí postele, kterou by mělo vnímat jako svůj bezpečný prostor.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné