6. 1. 2015
S tématem dětí nocujících v rodičovské posteli se ve své praxi setkávám poměrně často. Ne tak, že by rodiče přicházeli konzultovat, zda je to dobré nebo ne. Spíše v druhém plánu. Mluvíme o potížích ve vztazích s rodiči, o výchovných potížích, o sourozenecké rivalitě. A během hovoru se dozvídám, jak to má rodina doma uspořádáno. Kdo kde spí. Jaké jsou uspávací rituály. Pokud jde o miminka a batolata, je k dispozici poměrně hodně názorů a rad. Já bych se však chtěla věnovat otázce spaní větších dětí v posteli rodičů a možným souvislostem.
Osobně nemám nic proti spaní dětí s rodiči. Jsou období v životě, kdy se dítě potřebuje navrátit do bezpečné náruče rodičů i v noci a užívat si tak komfortu, který je vyhrazen opravdu spíše kojencům. Může to být období zvýšeného stresu, nočních můr, nemocí a podobně. Když však příčina pomine, mělo by se dítě vrátit do svojí postele, kterou by mělo vnímat jako svůj bezpečný prostor.
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek emailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné