2. 1. 2025
Altruismus a ochotu pomáhat jiným lidem má většina z nás už v základní výbavě. Výsledkem pomoci může být vyřešený problém nebo posílený vztah, ale taky konflikt nebo udržování druhého v nesamostatnosti. Většina z nás chápe, že existuje něco jako vměšování a nutkavé páchání dobra, i když není vždy snadné rozeznat jejich hranici. Dnes se podíváme na jiný, trochu neintuitivní aspekt pomáhání: Je správná pomoc vždy automatická, „bez říkání“, nebo o ni máme otevřeně požádat?
Za devatero patry a devatero chodbami je kancelář a v ní Dana. I když se zjevně neděje nic nestandardního, tváří se Dana jako hromádka neštěstí a se vzrůstající frekvencí a naléhavostí vydává povzdechy. „Copak je?“ přijede k ní na židli její kolegyně Iveta, kterou ty zvuky nakonec vytrhly ze soustředěné práce.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné