K atraktivním lidem se chováme vstřícněji. Mohou za to instinkty: případné spojení s jejich geny by pro nás (pro naše potomky) bylo výhodné. Pohlední lidé to díky tomu mají v životě snadnější. Jak si ale vysvětlit, že bývalá hvězda třídy skončila jako nižší úřednice na magistrátu, zatímco mnozí méně atraktivní spolužáci mají skvělou práci a žijí šťastné životy?

Asi už se to k vám odněkud doneslo: říká se, že fyzicky atraktivní lidé to mají v životě lepší. Platí zde jednoduchá rovnice: krásné = dobré, škaredé = zlé.

Jen si vzpomeňme na školní časy a na obletované třídní krasavice a suverénní třídní hezouny. Pokud jste jako většina lidí nepatřili mezi tuto skupinu, měli jste pocit, že je svět nefér. Nejen že jim příroda nadělila krásu, která je zvýhodní v osobním životě, ale ještě jim nespravedlivě přidává body v očích učitelů.

Nezbývá nám, než to překousnout. Vyjdeme ze školy, najdeme si partnera a práci, založíme rodinu. A pak to přijde – třídní sraz po letech. Silně stresující událost, které bychom se raději neúčastnili, nebýt však té zvědavosti…

Jak si v životě vedli ostatní spolužáci? Jak vypadají? A co bývalé třídní hvězdy? Pomohla jim jejich atraktivita k lepšímu životu?

Z evolučního hlediska je přece užitečné být krásný

Na poli hodnocení atraktivity má v současné době monopol evoluční psychologie, která definuje několik rysů fyzické atraktivity. Pokud jde o tělo, u žen je kladně hodnocen především magický poměr 0,7 mezi proporcemi pasu a boků, zatímco u mužů bodují především široká ramena a úzký pas (tvar V).

Vnímání atraktivity se poprvé objevuje prakticky již s naším narozením. Podle výzkumů byly děti už ve věku tří měsíců schopny rozeznat atraktivní tvář: svým zrakem na ní ulpívají déle než na tváři neatraktivní.

A pak přicházejí výhody. Atraktivní lidé mají nejen větší výběr potenciálních partnerů, ale také vydělávají více, jsou populárnější, zdravější a šťastnější. Rovněž chování ostatních lidí vůči nim je mnohem vřelejší.

Jeden výzkum například ukázal, že neatraktivní pacienti jsou v nemocnici navštěvováni méně oproti atraktivním, zůstávají déle hospitalizováni a jsou hodnoceni personálem jako méně příjemní. Když se atraktivní lidé ocitnou u soudu, dokáží vyváznout s nižším trestem oproti méně atraktivním lidem.

Protože modlou evoluční psychologie je schopnost jedince rozšiřovat své geny, není překvapením, jaké nabízí vysvětlení pro existenci atraktivity: jsme přitahováni k atraktivním lidem, protože v atraktivitě se zrcadlí vysoká kvalita genů jejich nositele. To znamená, že případné zplození potomka s takovým jedincem představuje dobrou genovou investici.

Krása je v oku toho, kdo se dívá

Je to sice floskule, ale v psychologii není nic jednoznačného. Poznatky evoluční psychologie je potřeba brát s dost velkou rezervou (viz článek Jsme jen loutky?). Fyzická atraktivita je při takovýchto výzkumech nejčastěji měřená tak, že jsou lidem předkládány fotografie tváří, jejichž atraktivitu poté testované osoby hodnotí. To je však velmi omezený pohled.

Lidé v pohybu vypadají jinak než dvourozměrné obličeje na fotce. Na obrázku vynikne souměrnost rysů, ve skutečnosti ale vstupují do hry další podstatné informace. Z fotek nepoznáme, jak je člověk oblečený, jak voní, jak se pohybuje. Je důležité si uvědomit, že při hodnocení atraktivity druhého člověka je téměř nemožné vydestilovat samotné „fyzično“.

Celková atraktivita druhého člověka je ovlivněna především naší interakcí s ním, tedy jak se s ním dá bavit, kontextem, v němž jej potkáváme (stejného muže budeme vnímat jinak za přepážkou banky a za pultem bistra) a samozřejmě mnoha dalšími individuálními faktory (aktuální naladění, minulá zkušenost apod.). Proto jsou mnohé vědecké poznatky poněkud zavádějící, neboť redukují komplexní pojem atraktivity na atraktivitu fyzickou.

Ani když je někdo považován za opravdu atraktivního, ještě to neznamená, že má vyhráno.  Fyzická atraktivita totiž může být (a často bývá) asociována s mnoha negativními osobnostními rysy, jako je marnivost, egoismus, povýšenost či povrchnost, což jsou předsudky, s nimiž průměrně atraktivní lidé zápasit nemusí.

Ani v otázce výběru partnerů to nemají atraktivní lidé až tak jednoduché. Pokud jste velmi přitažlivá žena, může se vám paradoxně snadno stát, že zůstanete na ocet. Jeden psychologický výzkum ukázal, že ženy hodnocené jako průměrně atraktivní dostávaly stejný počet nabídek ke schůzce jako ženy hodnocené jako velmi atraktivní. Někteří muži totiž velmi pohledné ženy raději ani neoslovovali, neboť cítili, že možnost odmítnutí je příliš vysoká.

Mnoho jiných výzkumů rovněž ukázalo, že pro dlouhodobý vztah si nakonec vybereme někoho se stejnou mírou atraktivity jako je ta naše. Volba životního partnera je kompromisem mezi snahou nalézt někoho vysoce atraktivního a vyhodnocením možnosti odmítnutí. Navíc v dlouhotrvajících vztazích si obě pohlaví cení jiných charakteristik, než je pouhá fyzická atraktivita.

Škodolibost třídních srazů

Vraťme se však zpátky k třídnímu srazu a našim představám o bývalých spolužácích. Často se nestačíme divit, když zjistíme, jak se jejich realita od těchto představ liší. Jak je možné, že bývalá hvězda třídy skončila jako nespokojená nižší úřednice na magistrátu, zatímco někteří ne tak atraktivní spolužáci mají skvělou práci a září spokojeností?

Jeden psychologický výzkum zjistil, že atraktivní ženy sice mají po patnácti letech po ukončení střední školy životní partnery s vyšším platem a vzděláním, ale samotný plat těchto žen se nelišil od bývalých méně atraktivních spolužaček – mnohdy byl dokonce nižší.

Vypadá to, že bývalým atraktivním spolužákům vědomí vlastní krásy způsobilo, že jaksi ustrnuli ve svém vývoji. Mysleli si, že všechno přijde samo. Tak na to byli v dětství a dospívání zvyklí. Naopak méně atraktivní spolužáci byli zvyklí na to, že úspěch nepřichází bez odpovídajího úsilí.

Fyzická atraktivita je vzývaná jako zlaté tele. Množství plastických operaci se každoročně zvyšuje jako důsledek poněkud zjednodušeného uvažování, v němž se fyzická atraktivita rovná celkové atraktivitě člověka.

V minulosti byla krása člověka ztotožňována s ctnostmi, jimiž oplýval. Dnes mnozí atributy krásy redukují na velikost prsou, plnost rtů, bělost zubů nebo viditelnost vrásek. Pokud zrovna nepatříte mezi uctívače tohoto druhu krásy, nemějte obavu, že o něco přicházíte. Nakonec na ní stejně až tak nesejde.