Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Dost dobrý rodič

Nezáleží na tom, jestli někdy zvýšíte hlas nebo uděláte něco, co není až tak úplně podle příručky.

Irena Teichmanová

Irena Teichmanová

13. 5. 2014

Začne to už v těhotenství přílivem literatury a různých doporučení, co dělat a co ne. A co teprve porod dítěte. Kde rodit a jak? Jak všechno ideálně zařídit tak, aby jeho příchod na svět byl co nejvlídnější a bez zbytečných traumat a komplikací? A jak dítě roste, otázek přibývá. Co je dobré, a co ne? Co podpořit, co zase odbourat? Jakým vlastně být rodičem? Jak důvěřovat vlastním rodičovským schopnostem?

To, jak se jako rodiče cítíme kompetentní, záleží na mnoha faktorech.

  • Jaké máme zvnitřnělé vzorce výchovných přístupů od svých rodičů.
  • Nakolik se snažíme vymezit proti tomu, jak nás vychovávali naši rodiče.
  • Jaký vyznáváme životní styl, životní filosofii.
  • Jak jsme sebevědomí i v jiných oblastech.
  • Jak jsme na sebe nároční: jestli potřebujeme mít všechno, jak má správně být.

Když se podíváme okolo sebe, jistě najdeme tolik různých přístupů k rodičovství. Někteří rodiče ani netuší, že nějaká literatura o výchově a rodičovství existuje, a ani by je to nezajímalo. Na druhé straně jsou rodiče, kteří se aktivně zajímají o to, jak ke svému dítěti přistupovat, jak ho rozvíjet. A někteří dají dokonce více na informace z knih než na svoji vlastní intuici. Valná většina rodičů se pohybuje někdy mezi těmito dvěma póly.

Není nic horšího než se snažit praktikovat něco, čemu v hloubi duše stejně nevěříte. Hledejte především to, co bude odpovídat vaší povaze.

Co se však stane, pokud se nám ve výchově něco nedaří, nevíme si rady? Pak se naše rodičovské sebevědomí začne otřásat v základech. Můžeme se vyptávat kamarádů, známých. Pomoc odborníka vyhledáme většinou opravdu až na konci svých sil. Častěji hledáme informace na internetu, případně sáhneme po nějaké příručce.

Dobrá rada nad zlato?

Na téma rodičovství nalezneme nepřeberné množství knih, příruček a seminářů. Ale jak s nimi naložit? Jak je využít ve svůj prospěch, a ne pro prohloubení pocitů vlastní neschopnosti, že u nás doma to nějak nefunguje?

Především hledejte to, co nejlépe odpovídá vašemu náhledu na svět, vašemu životnímu stylu a to, co vám dává nějaký smysl. Není nic horšího než se snažit praktikovat něco, čemu v hloubi duše stejně nevěříte. Hledejte především to, co bude odpovídat vaší povaze. Těžko ze sebe uděláte „líného rodiče“, když jste aktivní organizační typ, který má rád všechno naplánováno dopředu. Těžko změníte sami sebe o 180 stupňů. Na druhou stranu vás to však může inspirovat k tomu, dělat některé věci jinak.

Pochybování je známkou neustále přítomné poctivosti a sebereflexe k tomu, co jako rodič dělám. A o to jde asi nejvíc.

A právě slovo inspirovat vnímám jako zásadní. Nechte se inspirovat všemi těmi radami a přístupy a zkoušejte, co vám doma funguje a co ne. V té či oné knize totiž nevědí, jací jste vy a jaké je vaše dítě. A co funguje výborně v jedné rodině, v druhé fungovat nemusí. Ve hře je příliš mnoho proměnných.

Všechno je to vlastně o neustálém hledání. Hledání společné cesty pro vás a vaše dítě. To hledání nikdy nekončí. A také pochybování, zda to dělám správně, nikdy nekončí. Právě to pochybování je známkou neustále přítomné poctivosti a sebereflexe k tomu, co jako rodič dělám. A o to jde asi nejvíc.

Co to totiž znamená být superrodič? Nedělat chyby? Nepochybovat? Ušetřit své dítě všech možných nepříjemností a traumat? Vědět si vždycky rady? Být za všech okolností plně „napojený“ na pocity svého dítěte, aktivně mu naslouchat a trpělivě reagovat?

Nemožné. Rozhodně ne na 100 %. Bude skvělé, když se vám to častěji podaří, než kolikrát se vám to opravdu nepovede. Berme ony příručky jako ideál, ke kterému směřujeme. Nikoliv jako každodenní standard, který se vám prostě nedaří udržet. Důležité je, že to zkoušíte.

Nenechte se strhnout nastavením doby na to být ve všem stoprocentní, podávat supervýkon.

Není cílem být dokonalý rodič. Stačí být dost dobrým rodičem, který dělá i chyby. Takový je pro dítě prospěšnější než ten dokonalý, bezchybný. A pokud se zdráháte tomu uvěřit, pak ať je vám důkazem práce Donalda Winnicotta, anglického psychoanalytika, a jeho koncept good enough mother, který pojednává o výše zmíněném.

Nenechte se strhnout nastavením doby na to být ve všem stoprocentní, podávat supervýkon. Držte se své intuice, držte se sebe, i sebe navzájem (od toho jsou přece rodiče dva). Rozvíjejte sami sebe, starejte se o sebe. Čím spokojenější a vyrovnanější vnitřně budete, tím stabilnějším a vnímavějším rodičem se stanete.

Milujte své dítě bez výhrad. Buďte mu oporou a průvodcem. Zkuste být svému dítěti natolik blízko, aby se o vás mohlo opřít, a zároveň tak daleko, aby mělo prostor pro svůj růst. A pak už vlastně tak moc nezáleží, jestli někdy zvýšíte hlas nebo uděláte něco, co není až tak úplně podle příručky.

Diskuse 0