Nový audiobook: Kontrola mysli
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Drama ideální rodiny

Je mi smutno z rodin, ve kterých se všichni cítí odcizeni a zatíženi nejasnou vinou.

Peter Pöthe

Peter Pöthe

25. 9. 2013

Obecně přijímaná a některými odborníky paušálně potvrzovaná teze o negativním vlivu rozchodu rodičů na dítě vychází nejen z reálného, ale i z idealizovaného obrazu RODINY.

Úplná rodina je v myslích mnohých laiků, sociálních pracovníků, soudců nebo psychologů často reprezentovaná jako místo, kde se dva rodiče (pokud možno opačného pohlaví) trvale oddávají partnerské lásce a zcela obětují svým dětem (pokud možno biologickým).

Tento obraz odpovídá portrétům rodin, které nás z médií bombardují svým nekompromisním štěstím a pomalu se stávají modelem rodiny, do které by každý z nás chtěl patřit. Vysoce ceněný ideál rodiny diktuje i volební hesla politických stran – navzdory vysoké rozvodovosti lákají voliče nejlépe na hesla o podpoře rodiny.

Je mi líto chlapců a dívek, kteří jsou nuceni smysl své rodiny dokazovat sportovními či akademickými úspěchy.

Kladu si otázku, zda jsou tyto ideální obrazy a projekce výsledkem reálné zkušenosti většiny obyvatelstva, anebo se jedná o mentální konstrukci, jež má za cíl vytvořit iluzi o stálosti ve skutečnosti nevyzpytatelných rodinných vztahů a vazeb.

Nenaplněný ideál

Ať už je to jakkoli, je mi líto těch, kteří podobný pocit štěstí neprožívají. Nikoli proto, že by v úplné rodině nevyrůstali, že by zažili rozvod či ztrátu jednoho nebo obou rodičů. Mnozí z nás se totiž ve své úplné a skvělé rodině nikdy necítili (anebo zrovna teď necítí) skutečně šťastní, přijímaní a žádoucí.

Je mi líto dětí, které už nemají sílu věřit tomu, že je táta s mámou opravdu milují a chtějí.

Je mi líto dětí, jejichž rodiče předstírají vzájemnou lásku, i když se dlouhodobě ve svých srdcích cítí opuštěni a poníženi.

Je mi líto chlapců a dívek, kteří jsou nuceni smysl své rodiny dokazovat sportovními či akademickými úspěchy a frustraci svých maminek a tátů řešit tím, že rezignují na svůj růst a autonomii.

Je mi smutno z úplných rodin, ve kterých se jejich členové cítí vzájemně odcizeni a zatíženi nejasnou vinou.

Mrzí mě osud rodičů, kteří se natolik cítí ohroženi ztrátou obrazu své harmonické rodiny, že sami sobě (a svým dětem) nedovolí přiznat svoje nenaplněné potřeby a zklamání.

Ztracené iluze

Zároveň přemýšlím, zda obraz ideální rodiny není rubem mince vysoké rozvodovosti. Přemýšlím zda nárůst případů nekonečných právních tahanic milujících rodičů o děti nesouvisí se ztrátou ideálu dokonalé rodiny.

Mnozí rodiče, otcové či matky, které jsem v podobných situacích potkal, se totiž skutečně cítili být v roli ochránců ideálního rodičovství a rodiny. Bojovali za rodinu, za rodičovství, za ideál, o který údajně vinou toho druhého, špatného rodiče přišli. Míra nenávisti, kterou vůči sobě pociťovali, pak odpovídá míře jejich vzájemného ublížení.

Využívejte celý web.

Předplatné

Zdálo se mi, že tím, čím v danou chvíli nejvíce trpěli, nebyl aktuální a reálný stav věcí, nýbrž ztráta ideálu, o který je, v jejich mysli, partner připravil.

Jedním z největších emočních zranění, které člověk může zažít, je ztráta iluze. Iluze a falešné ideály nám totiž pomáhají ubránit se pocitům vlastní zranitelnosti a vzpomínkám na rány, které jsme ve své rodině utrpěli.

Pokud vás téma zajímá hlouběji, podívejte se na přednášku Petera Pötheho:

Game Over: Rozchod rodičů v duši dítěte

Líbí se vám Psychologie.cz?

Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu. Předplatné vám otevře přístup k obrovské knihovně článků, videí a audiobooků. Nebo si nechte ZDARMA zasílat to nejzajímavější e‑mailem – dáme vám také vědět, když něco zajímavého otevíráme pro všechny čtenáře.

Podpořit a připojit se:

Přístup ke všemu

Nejlepší myšlenky zdarma:

Novinky e-mailem

Články k poslechu

Teď nežiješ

Úzkost je naléhavá zpráva. Poslechněte si, jak jí rozumí psycholog Jan Jakub Zlámaný.

25 min

Roztříštění

Poztrácené kousky duše je možné zacelit laskavou pozorností věnovanou tělu.

17 min

Sladká nevědomost

Když něco nevíme, náš mozek nás před touto informací velmi dobře chrání.

17 min

Netlač řeku

Přes veškerou snahu se necítíte šťastní? Možná jste prostě zapomněli sami na sebe.

16 min

Naučit se nevidět

Jen pomalu a postupně mi docházelo, v čem jsem jiná než ostatní.

11 min

Otevřít audio sekci