Duše v lihu

Práce s klienty, kteří se potýkají se závislostí, bývá vstupem do světa hlubokých vnitřních konfliktů, raných zranění, traumat i rozporů. Ocitáme se v krajině, kde obvykle pouze slova nestačí – stejně tak významná bývají gesta, mlčení nebo jemné změny v prožívání a chování. Vzhledem ke svému psychodynamickému zaměření považuji za podstatné nejen projevy, které klient komunikuje navenek, ale především jejich skryté a nepojmenované vrstvy. Závislost (či škodlivé užívání) není z této perspektivy naučený vzorec nebo důsledek narušeného rozhodování či nedostatečné vůle. Optikou hlubinné psychologie jde především o adaptaci, která člověku umožňuje „přežít“ a vzniká postupně, nenápadně. Například tím, že rychle odstraňuje psychickou bolest, náročné emoce, jako jsou pocity úzkosti či viny, poskytuje uvolnění nebo euforii (nebo alespoň zdání změny) a pomáhá překlenout období, která jsou z hlediska emoční regulace těžko snesitelná.