Lidé vnímají čas různě. A právě naše chápání času do velké míry určuje, jestli žijeme spokojený, nebo smutný život. Psycholog Michal Petr v podcastu vypráví, s jakými neduhy se v tomto ohledu setkává u svých klientů a na co si sám dává pozor, aby mu nebylo neveselo.

V určitém věku se to začne lámat. Děti dospějí. Jednou si k nám přijdou přilehnout do ložnice naposledy – a my si toho možná ani nevšimneme. Stejně nenápadně se začne měnit svět kolem nás. Umře první kamarád, tak mladý. Otřese se vztah, který měl být na celý život.

A největší změna se děje uvnitř. Věci, které nám dělaly radost, už nás netěší. Jak se to stalo? Zkoušíme tedy dělat víc toho, co nám vždycky pomáhalo. Ale nikam to nevede, je nám jen hůř. Víme, že musíme něco změnit. Ale často se zaměříme na změnu, která nemá šanci přinést úlevu. To se projeví brzy – dalším zhoršením našeho psychického stavu.

Mohlo by vás zajímat

Vše, co je mi cizí

Symptom úzkosti nevzniká proto, aby nás trápil. Touží obrátit naši pozornost k něčemu důležitému.

Přečíst článek

To vše souvisí se způsobem, jakým vnímáme čas. Čím dříve si to uvědomíme, tím lepší zbytek života prožijeme. Jako nápověda nám mohou posloužit staré fotografie. Oživují hezké vzpomínky, to zlé jsme zapomněli. Přemýšlejte při poslechu našeho podcastu spolu s námi: čím to je a jak můžeme tuto zákonitost využít pro zlepšení našeho současného života?

V rozhovoru zmiňujeme článek Vrátit se do středu a podcast Tátové a děti.