Lidové snáře považují sny za předpověď budoucnosti. Podle psychoanalyticky orientovaných psychologů nám dávají nahlédnout do našeho nevědomí. O tom, jak rozumět řeči snů, jsme hovořily s psycholožkou Kristinou Sarisovou.
Vzpomínám si, že v době lockdownu jsem měla mnohem bohatší sny než předtím i potom a lépe jsem si je pamatovala. Existuje pro to nějaké vysvětlení?
S podobnou zkušeností jsem se ve své praxi nesetkala, výzkumy (například v Národním ústavu duševního zdraví) ale ukázaly, že po prodělaném covidu se u některých lidí objevily živé sny, nespavost, narušená kvalita spánku nebo obtíže s usínáním. Pravda je, že během lockdownu se život mnoha z nás pozastavil, každodenní shon částečně vymizel a uvolnil se tak mentální prostor, který jsme mohli věnovat našemu vnitřnímu prožívání. Také jsme možná měli větší kapacitu si své sny zapamatovat a zabývat se jimi – jednoduše jsme s nimi byli více v kontaktu a jejich paměťovou stopu jsme nepřehlušili denními povinnostmi. Zároveň nás celá situace určitým způsobem ovlivňovala, bylo to něco nového, s čím jsme se ještě nesetkali, mohli jsme cítit obavy, naštvanost, bezmocnost… To vše mohlo přispívat k mnohem živějšímu vnitřnímu prožívání, s čímž logicky souvisí i snění.
Čím můžeme zapamatování snů zlepšit? Podle mých zkušeností si sen lépe zapamatuji, když ho hned po probuzení někomu vyprávím. Jinak zmizí, sotva přejdu ložnici a dojdu do koupelny. I když se mi ale podaří sen hned po probuzení „zafixovat“, během dopoledne ho nakonec stejně zapomenu. Jako by někdo přetřel tabuli houbou… Proč sny mizí, dokonce i když jsou výrazné a dramatické?
Asi jedinou spolehlivou metodou, abychom si sny skutečně zapamatovali, je zápisník s propiskou na nočním stolku nebo aplikace v mobilu. Sen si zapíšeme hned ráno (ještě v posteli) nebo i uprostřed noci, když se probudíme. Později se k němu tak můžeme vrátit. Dobré je zapsat vše, co si ze snu pamatujeme, a pokud bychom chtěli jít ještě dál, pak i naše volné asociace, tedy vše, co nás ke snu napadá – emoce, myšlenky, vzpomínky a podobně. Můžeme tak sledovat, kam nás naše asociace zavedou bezprostředně po probuzení.
Významné sny
Dá se říci, jaký druh snů si nejlépe pamatujeme?
Některé sny jsou všední, zobrazují se v nich události nebo prožitky z předešlých dnů. Ty velice snadno zapomínáme. Jiné však pro nás mají velký význam, emočně nás zasáhnou, jejich obsah se nás dotkne. Podle analytické psychologie jsou to sny archetypové. Carl Gustav Jung uvádí, že archetypové sny se objevují tehdy, když se nacházíme v krizi nebo životní situaci, která v našem vývoji představuje milník, a naše zkušenosti už nestačí k tomu, abychom z ní zdárně vyšli. Je tedy potřeba zapojit kolektivní vzorce chování, které nám mohou pomoci se v této situaci zorientovat, zpracovat ji a pochopit.
Proč se nás právě tyto sny nejvíc dotýkají?
Reprezentují sdílenou lidskou zkušenost napříč kulturami. Jsou to události, kterými procházíme v různých podobách všichni – nástup do školy, navazování vztahů, první sexuální zkušenost, svatba, narození dítěte, nemoc, ztráta blízkých, zastávání nových životních rolí a tak dále. V těchto obdobích života se často vynořují sny, které nesou hluboký význam, jsou výrazné, mnohdy bizarní, se silným emočním nábojem.
Je kromě archetypálních snů ještě nějaký jiný podobně významný typ snů?
Významné bývají takzvané iniciační sny, tedy takové, které se objeví v období vstupu do psychoterapie. Tento krok pro nás může znamenat předzvěst osobnostních změn, vstup do něčeho nového. Je důležité se takovým snům v psychoterapii věnovat. Rovněž jsou významné sny v terminální fázi psychoterapie nebo v jejích zásadních momentech.
Podle jedné pověry se splní sen, který se vám zdá první noc v novém bytě nebo v novém prostředí. Pravda je, že když někde spím poprvé, skoro pokaždé se mi něco zajímavého zdá. Proč je snům na novém místě přikládán takový význam?
Stěhování obecně bývá významná životní událost, je to velká změna a často se k ní pojí různé životní kroky jako rozchod, nová práce, změna finanční situace, koupě bytu. Pro naše prožívání je to spousta nových podnětů, které určitým způsobem zpracováváme. Proto se nám první noc v novém bydlení mohou zdát živější sny. Z hlediska odborné psychologie je to však stále pouze pověra. Opět se můžeme ptát, co stěhování a s ním spojený sen představuje pro nás – pro každého to totiž může znamenat něco zcela jiného.
Spánek je věda
Zdá se, že různé psychologické školy se na sny dívají velmi rozdílně. Co doposud o snech opravdu víme?
Přes všechen pokrok v současné vědě stále nebyly význam a funkce snu jasně popsány a vysvětleny. Pokud se na sen budeme dívat z oneirologického hlediska, tedy takového, které se sny zabývá vědecky, je známo, že živé sny se nám zdají zejména v REM fázi spánku (nikoliv výhradně). Tento druh spánku se vyznačuje tím, že působením hormonů dopaminu a acetylcholinu naše tělo spí, ale mozek je „probuzený“. Funkce snu stále není zcela vysvětlena a potvrzena.
Jaké existují hypotézy?
Předpokládá se, že snění může hrát roli v upevňování vzpomínek, znalostí a dovedností. Studie zabývající se výzkumem spánku, zejména deprivací v REM fázi, ukazují na souvislost s úzkostí, změnami nálady, narušením myšlení a s přibýváním na váze. Jde vlastně o zcela jiný přístup, než je ten psychoanalytický, jelikož tam se jedná o způsob interpretace snu, nikoliv o jeho exaktní zkoumání s cílem vysvětlit, na jakém biologickém podkladě se nám sny zdají. To je důležité odlišit.
Co znamená deprivace v REM fázi? Jak k ní dochází?
Znamená, že nejsme dostatečně dlouhou dobu ve fázi spánku, která je důležitá pro zpracovávání emocí a vzpomínek, ukládání naučeného materiálu a také se v ní odehrávají živé sny. Spánkové cykly trvají 90–120 minut a střídá se při nich nonREM fáze s REM fází, přičemž čím déle spíme, tím více se REM fáze prodlužuje. Náš mozek má tak více času nejen snít, ale i zpracovávat emoce a věnovat se paměťovým procesům. Když je spánek v REM fázi narušen, nejen že málo sníme, ale může to vést například i k úzkostem, vyšší agresivitě nebo nadměrné chuti k jídlu.
Různé psychologické školy se dívají na snění dosti rozdílně. Existuje něco, v čem se shodují?
Většina se shoduje v tom, že sen poukazuje na vnitřní svět a prožívání snícího a má pro něho zcela jedinečný význam, který nelze zobecňovat. Odrazit bychom se mohli od již zmíněného Junga, který viděl funkci snu v kompenzaci vědomí. To znamená, že sen nám může ukázat, na co v realitě zapomínáme, co nám chybí, v čem se zanedbáváme, co přehlížíme. Snové symboly nám mohou „napovědět“, na co se zaměřit. Můžeme se dívat na to, co nám sen ukazuje, ale také na to, co v něm je vynecháno, co přebývá, co je umocněno a co naopak upozaděno.
Lidové snáře i různé psychologické školy se shodují v tom, že sny nám něco sdělují. Ale není za tím jenom lidská potřeba nacházet ve všem nějaký smysl? Co když jsou sny opravdu jenom náhodné obrazy?
Současná věda doposud jednoznačně neodpověděla na otázku, proč sníme a jaký význam sny mají. Pokud k nim však přistupujeme z psychoanalytického hlediska, jsou sny významnou zprávou z našeho nevědomí. Sigmund Freud kdysi řekl, že sny jsou královskou cestou do nevědomí. Pro takové uvažování o snech je důležitý jeden předpoklad, a to přijetí existence nevědomí, tedy části naší psychiky, která nám je nepřístupná a ve které se odehrává mnoho z našeho vnitřního prožívání. Sny často nemají žádnou logiku, jsou nesrozumitelné, zmatené a nedávají žádný racionální smysl. Jejich řeč je symbolická. A naše racio potřebuje, aby věci dávaly smysl – proto je smysl snů někdy zpochybňován. Každý výklad snu je hypotézou. Jediné možné ověření jeho „správnosti“ je, že snícímu tento výklad zapadne do jeho souvislostí. Jde o prožitek snícího, že „to je ono“, že to sedí.
Hlubiny nevědomí
Podle Freuda jsou sny splněním potlačených přání, která si nedovolíme vpustit do vědomí. Jak tuto teorii chápat dnes, kdy se měřítka „zakázaného“ neuvěřitelně posunula? Určitě i dnes má každý z nás svá potlačená přání, ale okruh toho, co je „povolené“, se nesmírně rozšířil. Neznamená to, že i naše sny by měly být jiné?
Freudova teorie je často chápána pouze jako na sex zaměřená. V době, ve které žil, bylo otevřené mluvení o potlačených sexuálních přáních a fantaziích skutečně průkopnické. My však můžeme mít i jiná přání a fantazie, které si z různých důvodů nemůžeme dovolit, respektive si je uvědomit. Často jsou to agresivní impulsy, které zpracováváme prostřednictvím různých obranných mechanismů. Agresi si často nelze dovolit zejména v blízkých vztazích – těžko se nám přiznává, že nás štvou rodiče, partneři, děti. Také negativně nahlížené emoce jako závist nebo nenávist si neradi připouštíme. Dostává se tak do střetu naše pudová část (id) s naším superegem, které se řídí principem dokonalosti a obsahuje v sobě morální zásady. Tak mohou vznikat vnitřní konflikty, které se následně projeví ve snu, protože si je nepustíme do vědomí. Buď jsou zcela zjevné, jejich obsah je manifestní, anebo je latentní, skrytý – ten můžeme odkrýt metodou volné asociace nebo prostřednictvím amplifikace.
V čem spočívá metoda amplifikace?
Zasazuje naše prožívání nebo sny do archetypového kontextu. Hledáme podobnosti a paralely s pohádkami, mýty, knižními příběhy, filmy a tak dále. Umožňuje nám nahlédnout naši situaci z jiné perspektivy a také nám poskytuje určité ujištění v tom, že se s danou situací již někdo dokázal vypořádat.
Ale nedovede nás tato metoda jen k tomu, co vlastně sami chceme najít? Tedy že výklad snu nevědomky zmanipulujeme tak, abychom dospěli k něčemu, co už stejně víme, a jenom si to potvrdíme?
V tomto se způsob výkladu snů mezi Freudem a Jungem liší. Freud nechával své pacienty ke snu volně asociovat, což je společně přivádělo k různým oblastem pacientova života, k jeho různým vzpomínkám, zkušenostem, emocím a podobně. Mohlo je to tak odvést od snu úplně k jinému tématu. Jung se snažil pacienta u snu držet. Volné asociování i metoda amplifikace, pokud je provádíme sami na sobě, vyžaduje vysokou úroveň schopnosti introspekce: být k sobě maximálně otevřený a upřímný. Sami se tak můžeme na svůj sen dívat a analyzovat ho. Avšak pokud sen analyzujeme s psychoterapeutem nebo s přítelem, může nám jeho pohled přinést jinou perspektivu, kterou bychom třeba sami nenahlédli, protože máme u dané oblasti z různých důvodů slepou skvrnu.
Jung dává sny do souvislosti s kolektivním nevědomím. Je pravda, že existují určité sny, které se zdají mnoha lidem nezávisle na sobě: ztráta vlasů nebo zubů, nahota na veřejnosti, stres ze zkoušky, na kterou jsme se nepřipravovali… Jak je možné, že se tyto specifické obrazy „dostávají do hlavy“ mnoha lidem, kteří jinak nemají nic společného?
Jung se zabýval sny a fantaziemi svých pacientů a také různých primitivních kmenů. Podrobně studoval mýty, pohádky a umění. Na základě tohoto studia postuloval existenci kolektivního nevědomí, protože se napříč kulturami objevovaly podobné či totožné symboly. Tyto specifické obrazy nebo symboly jsou obsaženy v kolektivním nevědomí, které je sdílené celým lidstvem. Takto vysvětluje jungiánská psychologie podobnost snů napříč kulturami.
Nedávno jsem se setkala s teorií týkající se astrologie a podobných metod výkladu. Znamení horoskopu, postavení hvězd či symboly tarotových karet nejsou pojímány jako šarlatánské „předpovídání budoucnosti“, ale jako metafory, které nám pomáhají popsat svoje nitro tím, že si do nich něco promítáme. Můžeme podobně vnímat i sny?
Sen je náš originální a jedinečný „produkt“. Vychází z našeho nevědomí a má svůj specifický význam pouze pro nás. Je zasazený do našeho života, kontextu a prožívání. Různé projektivní techniky fungují právě na tomto principu. Do univerzálního obrazu nebo symbolu si promítneme naše vnitřní psychické obsahy, vidíme v nich to, co vychází pouze z nás a je pouze naše. Nelze je tedy vykládat univerzálně.
