Rozvod je jako drastická medicína, hořká tabletka s nepříjemnými vedlejšími účinky. Může pomoci, když všechno ostatní selhalo. Rozvod je totiž také výzvou, jedinečnou příležitostí změnit věci k lepšímu. Může být tou správnou odpovědí na rodinnou krizi.
Ti, kdo prožili rozvod, vědí, že se jedná o bolestivý a stresující proces, který u zúčastněných často vyvolává ochromující pocity smutku, ztráty, zloby či pocitu viny. Je vyústěním často několik let trvajícího přešlapování mezi prázdnotou, hádkami a vyčítavým pláčem.
Vnímání reality může být v takových chvílích paralyzováno vyhrocenými nebo naopak otupělými emocemi, které jako neposlušný oheň vyběhnou z krbu, rozšíří se po celém domě a ničí vše, co jim přijde do cesty.
Emoce, stejně jako oheň, jsou dobrý sluha. Udržují náš domov vřelý a útulný. Když je však necháme bez dozoru a reflexe, když je necháme řídit naše chování, stanou se pomateným panovníkem, který oslepený svou vlastní silou zničí všechno to, co jsme léta předtím pracně budovali.
Ublíží nejenom nám, našemu (ex)partnerovi, ale popálí také naše děti. Dokáže jim způsobit hluboké rány, které se velmi těžko hojí a po kterých zůstávají ošklivé jizvy.
Rozvod je těžkou životní zkouškou, která zpochybní všechno, co jsme doposud budovali, zpochybní nás samotné.
Rozvod často bývá poslední možností, kterou volíme, abychom uhasili ničivý požár. Jedná se o neoblíbeného hasiče se strašlivou pověstí. Někteří říkají, že krade dětem duši a dospělým štěstí.
Bojíme se ho, dlouhou dobu trpně vyčkáváme. Pak váhavě pobídneme tohoto umouněného strašáka, aby nám pomohl. Vyjde nás to pěkně draho. Zaplatit mu musíme svými hebkými sny o lásce až na věky věků. Už nepasujeme do růžového šuplíku „šťastná rodina“, kterou předepsala naše společnost.
Rozvod po nás vyžaduje krok do neznáma, plného nejistoty a obav. A aby toho nebylo málo, nezaručí nám, že pak budeme šťastnější.
Zkrátka, rozvod je těžkou životní zkouškou, která zpochybní všechno, co jsme doposud budovali, zpochybní nás samotné. Můžeme podlehnout jeho pustošivé síle, ale taky se můžeme díky němu stát daleko silnějšími.
Rozvod je totiž také výzvou, jedinečnou příležitostí změnit věci k lepšímu. Může být tou správnou odpovědí na rodinnou krizi. Na jeho konci může stát perfektně šťastná a vyrovnaná rodina a děti, které se těší hned ze dvou bezpečných hnízd.
Pojďme se podívat na to, jaké strašidelné mýty kolem rozvodu kolují a zamysleme se nad tím, zda jsou opodstatněné.
Rozvod je to nejhorší, co může rodinu potkat
Asi existuje jen velmi málo nevěst a ženichů, kteří si na svatební hostině zamilovaně plánují, jak se za pár let něžně a bez zbytečných hádek rozvedou. Všichni tak nějak naivně doufáme, že zrovna nás tahle životní zkušenost mine.
Rozvod nebývá součástí našich plánu. Zatímco svatbou radostně vykřikujeme do celého světa naši víru v to, že spolu budeme až na věky, rozvodem veřejně stvrzujeme, že zrovna tenhle plán nám nevyšel. Že jsme se zmýlili.
Rozvod ale není příčinou utrpení všech zúčastněných, nýbrž výsledkem jejich utrpení. Rozvod sám o sobě není problém, ale způsob, jak se vypořádat s žalostnou životní situací. Je to příležitost, jak zlepšit vztahy v rodině tím, že přeskládáme její strukturu.
Je pravda, že rozvod s sebou přináší velké změny. Je jako drastická medicína, hořká tabletka s nepříjemnými vedlejšími účinky. Může však účinně zasáhnout tam, kde všechno ostatní selhalo.
Asi 30 procent rodin nevyužije potenciál rozvodu k uzdravení vzájemných vztahů. Bývalí partneři promrhají svůj život v nekonečných bitvách bez vítěze.
Přizpůsobování se všem novotám je stresující a může s sebou přinášet dočasné zhoršení psychického a fyzického zdraví. Výzkumy však nadějně ukazují, že počáteční problémy spojené s rozvodem během dvou let většinou postupně vymizí a velká část rodin se během tohoto času zvládne navrátit k naprosto normálnímu fungování.
Je však také pravda, že zhruba 30 procent rodin nevyužije potenciál rozvodu k uzdravení vzájemných vztahů:
- Existují bohužel ex‑partneři, kteří promrhají svůj život v nekonečných bitvách bez vítěze.
- Existují rodiče, kteří beze studu nebo nevědomě užívají své děti jako zbraně v tomto boji.
- Existují rodiny, kterým tíživá ekonomická situace znemožňuje po rozvodu lépe fungovat.
- Existují rodiny, které nikdy nepřekonají pocity bolesti a ztráty.
- Existují rodiče, kteří se už nikdy nesetkají se svými dětmi.
- Existují děti, které začnou nenávidět své rodiče.
Toto je smutná realita mnoha rozvedených rodin. Ve vzduchu však visí následující otázka: Změnilo by se něco, kdyby se tito rodiče nerozvedli a dusili by své neštěstí v růžové krabičce úplné rodiny? Bylo by v takových rodinách méně utrpení? Ublížili by svým dětem méně? Byli by šťastnější?
Odpovědi na otázky „co by, kdyby“ neznáme. Známe ale výsledky stovek výzkumů, které znovu a znovu odhalují, že opravdu hluboce zraňující je především přítomnost špatně řešeného konfliktu, nikoliv rozvod jako takový.
Dítě z rozvedené rodiny má méně šťastné dětství
Někteří rodiče se rozhodnou vytrvat v odumřelém manželství „kvůli dětem“, protože děti přece potřebují úplnou rodinu. Takoví manželé přežívají jeden vedle druhého, bez toho, aby žili spolu. Jejich komunikace se často omezí na pár krátkých vět.
Jsou schopní setrvávat v paralelních světech, kde jediné spojení tvoří koženkový gauč a televize tlumící vyprázdněné ticho. Jestliže je vztah takovéhoto páru pouze vyhořelý, bez toho, že by ticho skrývalo tíživý konflikt, mohou tito manželé v klidu plnit své rodičovské funkce.
Pokud je ale toto klidné bezvětří pouze svrchní zástěrkou, která předstírá mír, zatímco pod povrchem bublá konflikt, ocitáme se ve velmi nebezpečné „rodinné dynamice“.
Zakamuflovaný konflikt je jako podzemní proud otrávené vody, který občas vytryskne do vědomí rodiny, aby ji upozornil, že je něco špatně. Jestliže rodina nedisponuje dostatkem energie, jestliže není zvyklá řešit konflikty a místo toho před nimi uhýbá, nevědomky vytváří zhoubné prostředí plné neúnosného napětí.
Jestliže je konflikt zakázaný, opuštěný a schovaný za maskou dokonalé rodiny, psychické zdraví všech přítomných je ohroženo.
Lidské tělo není hloupé. Můžeme uzavřít emoce, které produkuje, do pandořiny skříňky, aby neotravovaly rodinný mír. Vstoupíme do iluzorního vakua, kde nás obklopuje chladný klid a ani si neuvědomíme, že jsme mezitím ztratili klíče k našim emocím. Že jsme k nim ztratili přístup.
Což ale neznamená, že emoce zmizely. Brzo si prohlodají nějakou únikovou škvíru a skrze deprese, úzkosti nebo psychosomatické problémy si vydobydou své místo v našem životě.
Rozvod může znamenat odvážný krok směrem k ozdravení rodiny. I když už všichni nebudou bydlet pohromadě.
Opravdu chceme ukázat našim dětem, že nejsme schopni řešit konflikty, že emoce se zametají pod pohovku a že pohádat se je vždycky špatné? Nebo bychom jim raději chtěli ukázat, že jsme ochotni problémům čelit a že – ačkoliv občas sami sebe zklameme – snažíme se naslouchat jak svým, tak i jejich potřebám?
Nešťastní rodiče, kteří se odsoudí k vyprázdněnému vztahu, nejsou lepší rodiče. Rozhodnout se k rozvodu neznamená být egoista, který nebere v potaz potřeby svých detí. Rozhodnout se k rozvodu může znamenat odvážný krok směrem k ozdravení rodiny, ačkoliv už všichni nebudou bydlet na stejném místě.
