28. 7. 2021
Občas se stane, že narozená dvojčata jsou od sebe oddělena a jsou vystavena traumatu odloučení. Umíme si představit, jak těžké to může pak být a jaké to má následky. Tento příběh se stal v lidských dějinách mimo jiné i erotickému a spirituálnímu rozměru života. Eros, chápaný nejen jako sexuální pud v úzkém smyslu, ale spíš jungiánsky jako základní dynamismus života, a Spirit jsou děti touhy, nejhlubší podstaty našeho hledání. Touha mění náš život, dává mu jiskru, drive, ale i směr. Toužíme po naplnění, sebeuskutečnění i sebepřekročení, toužíme po druhých, jejich tělech i duších a po spojení s někým, toužíme být součástí smysluplného celku, dotýkat se tajemství a hloubky i výšky života. Sourozenci Eros a Spirit se stejným výchozím i cílovým bodem, se stejnou touhou a její intenzitou byli od sebe odděleni, a někdy dokonce proti sobě poštváni či vedeni k vzájemné ignoranci. Dvě podoby touhy po životě, po naplnění, po Bohu – či jak lze nazývat základ Skutečnosti a cíl našeho putování (život, osud, bytí) – čekají, až je znovu rozpoznáme jako spojence léčící naše nemocné duše.
Eros byl ve starověku vnímán jako plamen lásky, mladík s křídly, co pozvedají ducha, a se šípy zasahujícími každého – jak se mladíkovi zachce. Byla to bytost mezi smrtelným a nesmrtelným světem, „kreativec“ plodící svět a tvořivá podstata vesmíru. V orfické mytologii byl Eros zrozený z kosmického vejce, oplodnil temnotu a utvořil nebe i zemi. Možná tedy utváří i naše nebe (naši spiritualitu) a naši zem (život v těle s touhami).
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné