13. 8. 2021
Po narození tvoří dítě a matka jednotu, jsou systémem, v rámci kterého se vzájemně silně ovlivňují. Matka je pro dítě „prvním prostředím“, které zažívá a s nímž také vstupuje do interakce. Po určitou dobu jsou nedělitelná psychická jednotka. Trvá nějaký čas, než dítě začne rozlišovat mezi sebou a matkou, respektive než začne rozumět tomu, že je od matky oddělené. Zkušenosti, které dítě zažívá v rámci tohoto primárního spojení, jsou zásadní pro jeho následný psychický vývoj.
Tuto teorii rozvinul britský pediatr a psychoanalytik Donald Winnicott. Podle něj se matka nachází v takzvaném „primárním mateřském zaujetí“, které se objevuje už v těhotenství. Je to stav, kdy je naprosto vyladěná na potřeby a spontánnost dítěte. Vítá ji, přijímá a také podporuje. Dítě se projevuje právě prostřednictvím spontánních gest. Na matce je, aby tato gesta zachycovala a přiměřeně na ně reagovala. Tak dítě dostává zpětnou vazbu na to, co prožívá.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné