Videosemináře: Učebna
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Gambler a jeho pán

Narkoman a dealer drog. Gambler a majitel herny. Alkoholik a hospodský. Koho z nich tolerujete?

Zdeňka Košatecká

Zdeňka Košatecká

11. 1. 2011

„Trpím výčitkami, protože žiju dvojí život. Když se večer vítám se svou dcerou, uvědomuju si, že jí podvádím. Jsem v podstatě někdo úplně jiný, zná jen jednu moji část. Tu druhou, temnou, znám jen já a moji kolegové z herny. Je to hrozný pocit.“

Závislost na hraní (gamblerství, patologické hráčství) je v českých podmínkách novodobé onemocnění. K jeho masivnímu rozvoji u nás došlo teprve počátkem devadesátých let. Kromě některých pedagogů a psychologů se tehdy problémem zabývali především pracovníci hygienických stanic. Zvláštní, že?

Postoj veřejnosti k problému gamblerství je celkem neutrální, přestože na rozmáhající se počet heren a kasin většina z nás reaguje s nelibostí. Do určité míry to může být dáno i tím, že na rozdíl od alkoholika nebo toxikomana je gambler dlouho pro okolí nenápadný. Ani nejužší rodina dlouho nemusí dlouho poznat, že jejich blízký už po uši zabředl do závislosti na hraní.

Radost hned, nebo jen slast z nové šance?

Stejně jako všechny závislosti má i rozvoj gamblerství plíživý charakter. Jeho počátky jsou blízké experimentování s drogami. Nevinné zpestření zábavy okořeněné drobnou výhrou a drobnou prohrou se postupně stává pravidelným hraním, kdykoliv se budoucí gambler dostane do blízkosti stroje.

Podobně jako si alkoholik uvědomuje pouze účinek alkoholu v pocitové oblasti a vůbec netuší, co se odehrává v chemii mozkových buněk, tak i gambler se soustředí pouze na to, co z „bedny“ vypadne: okamžitá radost, nebo zklamání následované nadějí na úspěch v dalším okamžiku?

Netuší samozřejmě nic o chemických procesech, jež se mu v dalším období stanou osudové.

Kdo koho ovládá?

Dlouho jsem žila v domnění, že gambler je zaměřený na to, že může ovládnout hrací automat. Ve skutečnosti se ale gambler  snaží ovládat své myšlení a chování. Chce mít sám sebe pod kontrolou.

Žije vidinou znovunabytí prohraných peněz a přáním včas odejít. Přeje si zahrát a vyhrát? Možná také. Ale v pokročilém stadiu onemocnění už tomu tak není.

2. – 5. srpna 2018

Pohybový a relaxační seminář

Jan Smetánka

Příznaky

Nadměrné zaujetí hazardní hrou (plánování dalšího hraní, myšlenky na to, jak na hru získat peníze)

Potřeba investovat stále vyšší částky peněz

Pokusy o kontrolu hraní

Pokusy ukončit nebo omezit hraní

Snaha získat nazpět prohrané peníze

Lhaní

Trestná činnost

Problémy v rodině a zaměstnání

Poškozené zdraví

Narůstající dluhy

Zastavování, později rozprodávání majetku

Do popředí se dostává touha zažít stav podobný transu, který ho po určitou dobu zavede do světa, kde nejsou žádné problémy, kam nedoléhá realita. A teprve druhotně s vidinou bonusu – odměny v podobě peněz.   

Na rovinu a zcela lakonicky řečeno: Tím, kdo hráče ovládá, je majitel hracích automatů. Automat, slangově bedna, je pouhým prostředkem, který má navodit iluzi možnosti rychlého nabytí peněz, zábavy, úspěchu a štěstí.

Jaká je osobnost gamblera?

Je zvláštní, že k alkoholikům, toxikomanům i gamblerům lidé zaujímají kritický postoj, i když se třeba léčí, se svou závislostí bojují nebo dokonce abstinují.

Pokud jde o gamblerství, já osobně mám tendenci zaujímat kritický postoj k majitelům hracích automatů a videoterminálů a všem těm, kteří jejich provozování bez přemýšlení nad důsledky povolují.

Na osobnost závislého gamblera se dívám jako na člověka oslabeného, který svým počínáním řeší nějaké vnitřní, často neuvědomované pocity prázdnoty, nejistoty, vnitřního napětí a zmatku. Pocity izolovanosti.

Současně si ale myslím, že by člověk, u něhož se hraní rozvinulo v chorobu, měl být zodpovědný (nebo by měl být veden k zodpovědnosti) a měl by se léčit.

Diskuse 0

Zdeňka Košatecká

Klinická psycholožka a psychoterapeutka

www.zavislosti.com