Hledám sama sebe

„V životě mi fakt hrozně chybí společnost,“ pokračuje Eva. „Nevím, jak se s lidmi bavit, navazovat kontakty, rozvíjet vztahy. Toužím být oblíbená, někam patřit, na něco se v životě těšit. Tak strašně bych se chtěla lidí nebát, umět si užívat společnost a být přijatelná. Cítím hluboko v sobě velký smutek a prázdnotu. Potřebuji být ujištěná, že jsem v pořádku a že si lidé o mně nemyslí nic špatného. Možná se trápím zbytečně, ale nemám k lidem důvěru. Ve škole si na mě zasedli spolužáci i učitelé, patřila jsem k těm pomalejším. Hodně často jsem bývala i doma negativně hodnocená, nepřijatelná, nějak jsem vadila, nebyla jsem dost dobrá. Vždy, když jsem se s někým sblížila, později se vztah nějakým způsobem zrušil nebo pokazil.“