Hranice v rodině

Babičky chtějí vídat vnučku častěji, mně jejich přítomnost nedělá dobře.

10:44
Anna Faltýnková

Anna Faltýnková
Psycholožka

15. 4. 2024

Jsme dospělí, samostatní, našli jsme si práci, založili svou vlastní rodinu a dokonale se osamostatnili. Už dávno nepotřebujeme, aby o nás pečovali naši tátové a mámy. Jakkoliv nezávisle se však cítíme, dětmi svých rodičů zůstáváme napořád a náš život v menší či větší míře stále ovlivňují. Vztahy dospělých dětí a jejich rodičů nabývají mnoha podob a ne vždy jsou zrovna idylické. Někdy se tak můžeme ocitnout i před nelehkým rozhodováním, jak moc budeme své rodiče do života pouštět a jestli vůbec.

Do redakce nám napsala čtenářka Veronika (32): Jak si nebrat k srdci smutek či zklamání rodičů, které cítí v důsledku mého chování? Uvědomuji si, že nejsem zodpovědná za emoce jiných lidí, přesto se tím trápím. Máme devítiměsíční dceru, se kterou zatím nechodíme po návštěvách. Je velmi citlivá na změny či jiné lidi, zatím nemáme potřebu být s prarodiči nebo jinými příbuznými.

Odemknout celý web

od 104 Kč měsíčně

Články k poslechu

Sanitka dobrých skutků

Chcete pomáhat, dělat lidem radost. Proč se to tak často pokazí?

11 min

Noční poselství

Sny jsou cenným zdrojem sebepoznání. Jak nepřeslechnout jejich sdělení?

20 min

Pružné já

Naučili jsme se, že některé naše vlastnosti okolí nevidí rádo. A tak žijeme omezeně.

8 min

Na spektru

Čtení knížky o autismu mě přimělo uvažovat o mých osobních zvláštnostech.

13 min

Co se děje s tátou

Se změnami a emocemi po narození dítěte se potřebují vyrovnat i muži.

8 min

15. 4. 2024

Načítá se...
Načítá se...
Načítá se...

Nejlépe hodnocené články

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.