Hranice v rodině

Babičky chtějí vídat vnučku častěji, mně jejich přítomnost nedělá dobře.

10:44
Anna Faltýnková

Anna Faltýnková
Psycholožka

15. 4. 2024

Jsme dospělí, samostatní, našli jsme si práci, založili svou vlastní rodinu a dokonale se osamostatnili. Už dávno nepotřebujeme, aby o nás pečovali naši tátové a mámy. Jakkoliv nezávisle se však cítíme, dětmi svých rodičů zůstáváme napořád a náš život v menší či větší míře stále ovlivňují. Vztahy dospělých dětí a jejich rodičů nabývají mnoha podob a ne vždy jsou zrovna idylické. Někdy se tak můžeme ocitnout i před nelehkým rozhodováním, jak moc budeme své rodiče do života pouštět a jestli vůbec.

Do redakce nám napsala čtenářka Veronika (32): Jak si nebrat k srdci smutek či zklamání rodičů, které cítí v důsledku mého chování? Uvědomuji si, že nejsem zodpovědná za emoce jiných lidí, přesto se tím trápím. Máme devítiměsíční dceru, se kterou zatím nechodíme po návštěvách. Je velmi citlivá na změny či jiné lidi, zatím nemáme potřebu být s prarodiči nebo jinými příbuznými.

Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.

Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.

Chci předplatné
Už máte předplatné? Přihlaste se.

Články k poslechu

Dětská duše a autorita

Potřebovala jsem k někomu přilnout, toužila po pozornosti. Trenér si získal mou důvěru.

12 min

Čeho litujeme a proč

Co byste ve svém životě změnili, kdybyste mohli?

9 min

Klíč ke vztahům

Naučte se stavět na vzájemném respektu a porozumění. Jednoduše, prakticky.

14 min

Vysoce funkční deprese

Navenek vše zvládáte, máte spoustu aktivit, dobré vztahy. Uvnitř se ale cítíte úplně jinak.

12 min

Nespravedlnost v práci

Míň peněz, horší podmínky, neférové hodnocení. Jak se bránit?

11 min

15. 4. 2024

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.