My v našich betonových domech a s mobily po kapsách to nejspíš už nevnímáme, ale z hlediska této planety před směšně krátkou dobou bujela všude kolem divoká příroda, pro člověka plná nástrah, nebezpečí, divé zvěře. A onen náš předek se na malých ostrůvcích, které jí vyrval, snažil přežít.
Pro tehdejšího člověka bylo to, čemu dnes říkáme příroda, často spíš ohrožující silou, s níž určitým způsobem bojoval, zápasil o přežití. Vypaloval lesy, snažil se v nich lovit potravu, na malých políčkách pěstoval plodiny. Dnes new age kulturou a ekologickými hnutími idealizované uctívání přírody a matky Země přírodními národy bylo možná našimi předky vedeno často spíše obavou, strachem a respektem z její síly a snahou být s ní zadobře – s jejími různými aspekty personifikovanými do všemožných božstev, duchů, démonů, bůžků.