Rakovina je brutální životní zkušenost. Život s ní mi nejvíc připomíná pobyt v soukromém koncentráku v období rizikového těhotenství. Jsem mezi onkologickými pacienty s půlroční historií karcinomu pouze nováčkem, ale přesto jsem si pro vás připravila pár postřehů. Tipy, co neříkat onkologickým pacientům, berte prosím s rezervou a nadhledem, s jakým se snažíme i my s rakovinou brát vaše zajisté dobře míněné rady a podněty.
Na úvod bych ráda zdůraznila, že ideální je s člověkem trpícím vážnou nemocí mluvit a nevyhýbat se mu. Dobré je vyslechnout si, když a pokud vám chce něco říct, a dát mu na to čas a prostor.
Jak s ním mluvit? No normálně! To, že někdo onemocněl rakovinou, neznamená, že se stal jinou osobností a došlo u něj k výměně identity a charakteru. Pokud byl předtím nepříjemný a arogantní morous či hyperaktivní vtipálek, je víc než jasné, že po odeznění prvotního šoku se tyto vlastnosti vrátí do normálu. Svým chováním a reagováním můžete svého blízkého utvrdit ve velmi podstatné věci: v pocitu „jsem to pořád ještě já“.
Ideální ve vztahu k blízkému, který trpí, je vyvážená kombinace soucitu, porozumění, přijetí a vřelosti.
Ať si rakovinové buňky řádí na těle, kde a jak chtějí, je nemocný pořád ten člověk, kterého znáte a máte rádi. Neopouštějte ho v tom nejtěžším životním období. Zůstaňte s ním. Plně, vědomě, i když máte strach a obavy. Buďte s ním tady a teď. Komunikujte o pocitech, avšak nezavalujte jej nadměrně vlastním strachem a úzkostí.
Často nás při kontaktu se závažně nemocným člověkem zaplaví vlastní bezmoc a strach ze smrti. Strhne nás centrifuga mnohdy neuvědomované existenční úzkosti. Snažme se tyto pocity si uvědomit a nezaplavit jimi nemocného.
Ideální ve vztahu k blízkému, který trpí, je vyvážená kombinace soucitu, porozumění, přijetí a vřelosti. Nenechat ho o samotě, když je zoufalý, padnout na dno, když už na něj rychle klesá.
Co neříkat onkologicky nemocným
Lidí, kteří nemocnému naslouchají, zjišťují jeho skutečné potřeby a umí správně zareagovat na nálady a stavy, je však jako šafránu. Těm ostatním smrtelníkům bych radila vyvarovat se dobře míněných doporučení, které jsem rozdělila do tří oblastí. Jde o rady o výživě, hodnotové orientaci a terapii.
1. Bílá mouka je jed!
Dobře míněné rady o pozitivních účincích půstu, makrobiotické stravy, veganské stravy či vyloučení lepku poslouchám denně.
V České republice trpí každý třetí onkologický pacient podvýživou. V rámci absolvování chemoterapií, radioterapií, operací a důsledkem nádorového bujení je člověk doopravdy vděčný za to, že vůbec jí. Sám si vybere těch pár chudých jídel, která nerozdráždí jeho smysly natolik, aby okamžitě zvracel, když je spatří.
Pokud nejste nutričním odborníkem na onkologická onemocnění, zdržte se prosím svých expertiz. Kromě toho, že pacienta nepřímo obviňují z toho, že si onemocnění způsobil sám nevhodnou stravou, je náročné poslouchat lidi, kteří nevědí zhola nic o Krebsově cyklu a vydávají se přitom za odborníky na výživu.
2. To je všechno psychika
Oblíbenou poradenskou oblastí našich bližních je nesporně oblast hodnot. Provází ji mnohdy brutální laická psychosomatizace rakoviny. V mnoha obměnách se dozvídáte, že rakovina je poselstvím pro váš hodnotový systém a poukazuje na změnu životního stylu, postojů a smýšlení. V podstatě vám někteří naznačují, že jste dosud žili blbě a teď máte unikátní šanci to změnit. Pokud tedy přežijete.
Tohle je nesmírně tenký led, po kterém vy přece bruslit nechcete. Mohli byste se propadnout do mrazivých hlubin a vaše přátelství s nemocným by se z toho už nemuselo vzpamatovat.
Původ rakoviny je zatím neznámý, ale rozhodně multifaktoriální. Ambivalentní vztah k matce ještě žádné z nás karcinom prsu nevyvolal. O hodnotách osmiměsíčního chlapečka s akutní leukémií radši pomlčím.
3. Zkus radši přírodní léčbu
Oblíbenou parketou samozvaných rádců je onkologická léčba. Pokud nejde o odborníky či pár vzácných jedinců, kteří se vyznají, vědí lidé o terapii rakoviny žalostně málo. Čím méně však o tématu vědí, tím větší potřebu cítí se o své znalosti s vámi podělit. Pod taktovkou Dunning‑Krugerova efektu naši rádci shazují, až démonizují klasickou léčbu a vyzdvihují léčbu alternativní. V panickou ataku propukají už jenom při pouhém vyslovení slova „chemoterapie“.
Obzvlášť průraznou skupinou jsou samozvaní léčitelé, kteří se často rekrutují z prodavaček v obchodech se zdravou výživou. Neváhají vám doporučit okamžité ukončení klasické léčby a následování instinktů těla a duše, spojené s nadměrnou konzumací sójového extraktu za několik tisíc za dávku.
Další kategorií je opakované vyzvídání detailů onemocnění či léčby, které zavání skandalizací a touhou po vzrušení. Nezbývá než položit si upřímně otázku, zda to skutečně děláme pro dobro druhého, nebo kvůli vlastnímu uspokojení či uklidnění.
Co říci na závěr? Važte si příležitosti být po boku těžce nemocného člověka. Respektujte jeho představy i osobnost. I vy, zatím zdraví jedinci, máte lepší možnost poznat sami sebe a své reakce, pokud jde skutečně o život. A k tomu je zapotřebí dobrá sebereflexe, hodně energie, správná motivace, pocit sounáležitosti. A láska k bližnímu. Nakonec všechno, co potřebujeme, je láska.
Co když jste to vy sami, kdo se dozvěděl, že má rakovinu? Jak se s touto informací vyrovnat, vám ze svého pohledu budu vyprávět v příštím článku.
