8. 3. 2017
Když se nás někdo zeptá na naši minulost, máme v hlavě k dispozici určitý příběh o sobě. Jsme si jím jisti, protože jen my nejlépe víme, čím jsme si prošli a jak se náš život vyvíjel. Pokud bychom ale vedli důkladné historické, psychologické a neurologické pátrání, zřejmě bychom zjistili, že celá věc je o poznání složitější. Znamená to, že to, co si pamatujeme, není pravda? Rozhodně ne.
Do svého příběhu si vybíráme takové vzpomínky, které jsou pro naše sebepojetí v tu danou dobu důležité. Výběr se liší věkem a kontextem, v kterém se nacházíme. V pěti letech bych vám vyprávěla, jak úžasně jsem běhala se švihadlem kolem domu, v patnácti nejspíš o tom, jaké bylo mé první rande.
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné