Svírá se mi hrdlo, potí se mi dlaně, těžko dýchám. Můj naučený text zůstal jen na papíře, v hlavě mám prázdno. A přede mnou tolik lidí! Tolik očí, které sledují jen mne. Co mám dělat? Představit si je nahé? Proboha… to je ještě horší. Mám se jim dívat nad obočí, anebo raději na bradu? Jsem nervózní a oni to určitě poznají. Nejsem moc dobrý řečník. Ach jo. "Takže dobrý den…"
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné
