Svírá se mi hrdlo, potí se mi dlaně, těžko dýchám. Můj naučený text zůstal jen na papíře, v hlavě mám prázdno. A přede mnou tolik lidí! Tolik očí, které sledují jen mne. Co mám dělat? Představit si je nahé? Proboha… to je ještě horší. Mám se jim dívat nad obočí, anebo raději na bradu? Jsem nervózní a oni to určitě poznají. Nejsem moc dobrý řečník. Ach jo. „Takže dobrý den…“
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Připojte se zdarma
hlavní myšlenky z nových článků mailem
Přihlásit se
už mám předplatné
