K poslechu: Vánoční audiobook
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Foto: Archiv

Jak nepromarnit nadání

Hraní na hudební nástroj rozvíjí mozek. Jak dítě k hudbě vést, ale nenutit?

Martina Porkertová

Martina Porkertová

4. 2. 2014

Co Čech, to muzikant, slýchávala jsem v dětství spolu s poukazováním na Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů nebo na husitský chorál, jenž svou silou rozehnal křižácké oddíly. S vědomím velké zodpovědnosti za rozvíjení tohoto odkazu jsem poctivě zpívala na besídkách a školních akademiích a také jsem ukázněně odolávala nutkání dělat opičky na sourozence při rodinném zpívání koled u stromečku. A samozřejmě, poslušně jsem se učila na hudební nástroj, jako většina mých spolužáků.

Že má hudba v sobě jakousi zvláštní sílu, věděli lidé od pradávna a používali ji jako komunikační prostředek, médium k dosažení jednoty mezi sebou navzájem i s vyšší mocí. Známé jsou relaxační a léčivé účinky hudby a víme i to, že hudba rozvíjí také další, „nehudební“ schopnosti.

Výuka na hudební nástroj patřila v uplynulých staletích ke standardu vzdělávání dětí ze středních a vyšších společenských vrstev, a to nejen jako výraz jejich postavení.

  • Kultivace hudebnosti člověku napomáhá ve vývoji řady dalších specifických vlastností jako je paměť, inteligence a motorické dovednosti.
  • Významný vliv má také na tvořivost a sebevyjádřeníemoční vývoj.
  • Hudbě je též připisována schopnost upevňovat pocit sounáležitosti a jednoty.

Také minulý režim u nás mohutně podporoval rozvoj hudebnosti národa (možná v dobré víře, že dle vzoru husitů zpěvem Internacionály zaženeme zlé imperialisty) kvalitní sítí Lidových škol umění.

Hudba je s námi od samého začátku

Dnes je hudba jako taková čím dál dostupnější. Máme na výběr nepřeberné množství způsobů co, jak a kdy poslouchat, a současně nás nic nenutí se hudbou aktivně zabývat nebo ji produkovat. O to významnější je cíleně naši hudebnost podporovat. Poslouchat hudbu aktivně, vybírat si, pustit si hudbu vědomě do života, rozpoznávat, co je kvalitní, co nás obohacuje a co ničí.

Mnoho rodičů intuitivně využívá hudbu (prozpěvování, rytmus) pro uklidnění a komunikaci s miminkem už „od bříška“. Někteří si citlivě všímají, když je jejich dítě hudbou přitahováno, a hru na hudební nástroj jim pomohou zařadit do běžného života. Výuku na hudební nástroj s odborným vedením lze zahájit i v předškolním věku v různých přípravkách. Soukromý učitel hudby není levná záležitost, ale i dnes podporuje stát základní umělecké školy, kde školné rodiče tolik finančně nezatíží. Za nejdůležitější ale považuji hlavně podporu hudebnosti dítěte přímo v rodině.

Že neumíte zpívat? Důležité je zpívat často a s radostí. Dítěti hudební sluch rozhodně nezkazíte a sami se rychle zlepšíte.

Hudební vývoj dítěte probíhá již od jeho narození a s největší pravděpodobností i před narozením. Často dítě dříve zpívá, než mluví. Předškolní věk je vedle mladšího školního věku nejdynamičtějším obdobím v hudebním vývoji, je ale nutné, aby dítě dostávalo přiměřené podněty: společné prozpěvování, houpání, poklepávání do rytmu, rytmické říkanky, jednoduché společné hraní, návštěva koncertů a hudebních akcí, zkrátka jakési rodinné muzicírování.

Zpívejme si spolu

Že nemáte hudební sluch, neumíte zpívat? Ostýcháte se zpívat před dítětem nebo před ostatními členy rodiny? Tady ale vůbec nejde o perfektní intonaci! Důležité je zpívat často a s radostí. Dítěti hudební sluch rozhodně nezkazíte a sami se rychle zlepšíte. Hudební sluch (tedy schopnost analyzovat pohyb melodie a odlišit vzdálenosti mezi jednotlivými tóny, případně tóny správně reprodukovat) je sice dán vrozenými vlohami, ale v onu schopnost se rozvíjí správnými podněty a cvičením. Dá se říct, že téměř všichni lidé mohou docela dobře a intonačně správně zpívat. Nevěříte? Zkuste to…

30. dubna. – 5. května 2019

Otevřené vztahy (seminář)

Pavel Špatenka

Zda bude hra na nástroj dítě těšit a vydrží u toho, můžeme od počátku ovlivnit tím, že dítěti dáme dost příležitostí a času si vybrat nástroj, který si vyloženě zamiluje: líbí se mu, voní mu, rádo jej poslouchá, rádo se jej dotýká, jde mu dobře do ruky, zkrátka si s nástrojem společně „sedí“. I přesto někdy potomci začnou hru na nástroj odmítat. Přestane je bavit, odradí je drobné neúspěchy nebo to, že výuka nejde tak rychle, jak si představovaly, případně je silně zaujme nástroj jiný.

Oblíbenost i možnosti hrát na určitý nástroj se také věkem mění, jak se vyvíjejí motorické a sluchově analytické schopnosti dětí:

  • začíná se v předškolním věku u Orffových chrastítek
  • flétničky, housle, klavír a později kytara přicházejí do obliby v mladším školním věku
  • dechové nástroje, akordeon a bicí nástroje ve starším školním věku

Když se dítě zasekne a nechce pokračovat ve hře na jakýkoliv nástroj, nenuťme je, spíš mu pomozme s tím, proč se tak rozhodlo, a hledejme alternativy.

Dřít každý den?

To je častá otázka. Dítě je nadané, šikovné, jde mu to, ale nechce se mu cvičit. Osobně jsem zastánkyní spíš nenásilného přístupu. Není třeba nutit dítě hrát na hudební nástroj „výkonnostně“, raději ať je to baví, přináší mu to radost a vydrží u toho co nejdéle. Je dobré, když dítě poznává, že získat nějakou speciální dovednost nejde samo a je třeba tomu pravidelně věnovat určitou píli. Ale s mírou.

Dítě přestane chodit na housle do hudebky a časem začne hrát v country kapele, nebo se vrhne na elektrickou kytaru a dobývá svět jako rockový muzikant.

Nucení do několikahodinového cvičení na nástroj denně, rozčilování se a stres malého hudebníka spolehlivě odradí. Výjimkou je velmi malé procento dětí s opravdu speciálním nadáním, které jim spolu s dlouholetou každodenní dřinou umožní stát se jednoho dne sólistou ve filharmonii či hudebním virtuosem.

Úskalím bývá i období puberty, kdy děti zcela běžně opouštějí svoje dosavadní koníčky a zájmy. Potřebují se zrovna věnovat něčemu jinému – stručně řečeno sobě samým a hledání svého místa ve světě. To může být spojeno s negací všeho předešlého, kdy nám připadá, že vše, co dítěti dobře šlo a do čeho jsme my i dítě investovali, přichází vniveč. Často se ale dospívající po nějaké pauze k původnímu oblíbenému zájmu vrací, třeba i v jiné formě. U hudby je to také tak.

Dítě například přestane chodit na housle do hudebky a časem začne hrát v country kapele, nebo se vrhne na elektrickou kytaru a dobývá svět jako rockový muzikant (právě například housle jsou skvělou průpravou k jakémukoli dalšímu hudebnímu nástroji, na který se pak dítě naučí mnohem rychleji). Rodiče tedy vůbec nemusí tlačit na pilu, aby dítě u určitého nástroje udrželi. Stačí, když mu pomohou otevřít další různorodé možnosti, jak se v hudbě realizovat.

Hudba nám dává příležitost k mnoha způsobům, jak být spolu. Proč ji tedy jen poslouchat? Zpívejme, hrajme, bavme se u toho a pokračujme v naší české muzikantské tradici.

Diskuse 0

Martina Porkertová

psycholožka, psychoterapeutka, lektorka

www.porkertova.com