Jak opouštět své sny

Táhne mi na padesát. Vůbec nechápu, jak se to stalo, ale jsem před branami této číslice. Nic se mi neděje. Žiju si svůj život, myslím, že plnými doušky. I když řeším starosti o mámu, její nemoc a co to může znamenat, vnímám problémy světa, který se děje okolo mě, potkávám se ve své práci se starostmi a těžkostmi, ale i radostmi a štěstím svých klientů a klientek, přesto – když se zastavím, vím, že mně se nic neděje. Dokonce si musím (a chci!) přiznat, že žiju krásný naplněný život. Pěstuju vděčnost.