12. 7. 2022
Můžeš za to jenom ty. Nic jiného bych od tebe nečekala. Co si myslíš, že tady vůbec děláš? Zase jsi zkazila, co jsi mohla. Nikdo není tak trapný jako ty. Hlavně už nic neříkej, nikoho to nezajímá. Vypadáš hrozně, to se sebou nemůžeš něco udělat? Stejně to nezvládneš, jako vždycky… Možná si říkáte, který člověk může takové věty pronášet. Ten musí být pěkně bezohledný a zlomyslný. Tohle se přece druhým neříká! Máte pravdu. Kdybychom někoho takového potkali, nejspíš bychom se snažili co nejdřív z takového vztahu odejít. Jenže tentokrát se nebude jednat o nikoho v našem okolí – bude to o našem nitru. O osobě či osobách, které si nosíme uvnitř.
Kája žije ve stresu a neustálých obavách, zda vypadá, mluví, chová se dle představ. Po většině setkání se jí v hlavě odehrává monolog: Co jsem to zase vykládala! To jsem neměla říkat. Jen jsem potvrdila, jak jsem hloupá. Neměla jsem se ptát na takové blbosti. Na to se přece nikdo neptá! Ostatní jsou oproti mně tak chytří. Nezapadám. Jsem divná. Oni to poznali.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné