Často se stává, že problém, se kterým klient přišel, nevyřešíme. Nicméně přestane být zásadním problémem. A vlastně možná ani nikdy nebyl. U párů je tato dynamika ještě častější. V průběhu sezení se zde běžně stává, že klienti přehodnocují, co je problémem, a začnou vnímat toho druhého i sebe sama docela jinak.
Lada se v mé poradně rozčiluje, jak je Dan nezodpovědný. Kvůli jeho nedochvilnosti třeba zrovna teď o víkendu přijeli k přátelům na oběd o půl hodiny později, než řekli. To přece nejde, když jsou jednou pár, nese i ona část zodpovědnosti za jeho chování. Jak se s tím má vyrovnat!? Potřebuje, aby se Dan změnil. V podobném duchu se nese velká část konzultace.
Dan sedí, poslouchá, pokyvuje. Je vidět, že mu není příjemné to slyšet. Ale drží se, opakuje, že se už přece rozhodl s tím něco dělat. Jen to nejde hned. Na konci sezení se Lady ptám, proč, když je ona sama taková zodpovědná a na sebe přísná, proč si vybrala právě tak trochu nezodpovědného pohodáře Dana? Co ji na něm přitahovalo? A Lada mě nezklamala: s pohledem na svého muže se dává do smíchu: "No asi právě tohle!"
Odcházejí a já si chvíli vychutnávám atmosféru, která po nich zůstala – přes všechny stesky totiž není pochyb: ti dva se mají prostě rádi. Lada chce Dana změnit proto, že s ním hodlá prožít celý život a touží, aby jim spolu bylo dobře. A Dan? I přesto, že si na něj jeho žena téměř v kuse stěžovala a lamentovala, hleděl na ni s láskou.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné
