29. 4. 2014
Když zjistíme, že jsme udělali chybu, většinou víme, jak se v takové chvíli zachovat směrem k druhému, kterého jsme se svým jednáním dotkli. Dejme tomu, že se omluvíme, je nám odpuštěno – a přesto v nás zůstává špatný pocit. Je to docela reálný scénář. Pro náš další život je totiž mnohem podstatnější akceptace sebe sama.
Přes všechnu snahu věc napravit v nás často může zůstat jakési pnutí. Tíha, která svazuje žaludek. Strach, z kterého už vám těžknou svaly a v závěsu za tím vším pocit selhání. "Jak jsem to jen mohl/a dopustit?" Dobře víme, že čím více se o něco snažíme, tím je větší pravděpodobnost, že budeme dělat chyby. Že nic nezkazí jen ten, kdo nic nedělá.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné
Odebírat newsletter
zdarma hlavní myšlenky z nových článků
Odesláno, díky!
newsletter posíláme jednou týdně