29. 4. 2014
Když zjistíme, že jsme udělali chybu, většinou víme, jak se v takové chvíli zachovat směrem k druhému, kterého jsme se svým jednáním dotkli. Dejme tomu, že se omluvíme, je nám odpuštěno – a přesto v nás zůstává špatný pocit. Je to docela reálný scénář. Pro náš další život je totiž mnohem podstatnější akceptace sebe sama.
Přes všechnu snahu věc napravit v nás často může zůstat jakési pnutí. Tíha, která svazuje žaludek. Strach, z kterého už vám těžknou svaly a v závěsu za tím vším pocit selhání. "Jak jsem to jen mohl/a dopustit?" Dobře víme, že čím více se o něco snažíme, tím je větší pravděpodobnost, že budeme dělat chyby. Že nic nezkazí jen ten, kdo nic nedělá.
Pokračovat ve čtení
Odemknout článek e-mailem
zdarma pouze tento článek.
Skvělé, článek je odemčen.
Odkaz jsme vám poslali na e-mail.
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Přihlásit se
už mám předplatné