Jak se ze změn nezbláznit

Ať už jde o visionboardy s velkými plány nebo klasická přání typu zhubnout, pravidelně cvičit, přestat kouřit, jíst zdravě a podobně, obecně se týkají toho, že se snažíme zavést nějakou změnu v našem životě, vybočit z mnohdy hodně vyježděných kolejí.

Každá změna potřebuje svůj čas na to, abychom ji zvládli strávit. Nejde jen o automatizaci návyku, ale taky o naše přijetí té změny a vůli v novém nastavení setrvat. Moje velká změna si sedala zhruba dva roky a vlastně si pořád ještě sedá.

Když jsem se začala víc zajímat o bezobalové nákupy, protože jsem prostě chtěla snížit produkci odpadu, který po sobě nechávám, další témata se začala samovolně nabalovat.

Během jednoho měsíce jsem po přečtení stovek článků měla jasnou představu o tom, že chci svůj život překopat, protože to přece není možný, jak se k té naší planetě chováme. Jestli tady chceme ještě nějaký pátek fungovat, tak by to chtělo rychle hodit zpátečku a začít věci napravovat. A to nebyl ani konec roku, abych si dávala předsevzetí. Tam někde vzadu v hlavě ta představa nabyla podoby nějaké bio‑eko‑sustainable nirvány.

Chci žít eko!

Třídění odpadu pro mě vždycky bylo samozřejmostí, ale třídit bioodpad a zřídit vlastní hnojek, to byla výzva. Navíc to všechno přišlo v době, kdy jsme stavěli dům. Vidět ty hromady různých materiálů, který fakt nejsou eko, zabalený v dalších obalových materiálech, který taky nejsou eko, to jsem měla sto chutí se na všechno vykašlat a postavit si na tom pozemku stan z mechu a kapradí.

4. listopadu 2020

Emoce a Já: Moudrost soucitu k sobě a k druhým (přednáška)

Jan Benda

Vyměnila jsem čisticí prostředky v domácnosti a místo chemie začala používat eko a biologicky odbouratelné produkty na čištění, mytí i praní. Ruku v ruce s tím šla samozřejmě kosmetika – mýdla, šampony, dekorativní, všechno.

Objevila jsem téma slow fashion, zkoukla dokumenty o produkci rychlé módy a znechuceně zanevřela na všechny velké módní řetězce bez výjimky. Teď už jen udržitelná móda, sekáč nebo nic. Současně jsem začala minimalizovat šatník a botník.

Postupně se přidala samozřejmě témata kolem stravování. Věnovat víc pozornosti tomu, co jím a jak to jím. Kde je původ jídla, jak vzniklo, čím bylo hnojeno, čím bylo krmeno, jak bylo zpracováno, jak bylo dopraveno. Jestli jím v klidu, pomalu, koušu, vychutnávám a jestli i hodinu po jídle na dotaz: Co jsi měla k obědu? jsem schopná odpovědět, nebo musím dlouze přemýšlet, jestli to, co odpovídám, bylo dneska nebo včera. Jestli náhodou nejím ve spěchu, ve stoje, v běhu, u počítače, s telefonem v ruce, s novinami v ruce, se sluchátky na uších…

No to je slušná dávka změn. A že se mi nepodařilo zavést všechny během jednoho měsíce, je teď už asi jasné. Přítel to radši nekomentoval. Možná mu došlo, že taková panika v městečku nemůže trvat dlouho, nebo jenom čekal, až mi hrábne a on mě pak taky nacpe do tříděnýho odpadu.

Po pár měsících jsem řekla „to nejde“. Byla jsem nervózní z toho, co všechno „musím“ dělat jinak, než jak jsem byla zvyklá. A jak je to všechno strašně komplikovaný. Naštěstí moje motivace byla silnější a přes opakované selhávání v jednotlivých předsevzetích docházelo taky k opakovaným pokusům o jejich udržení. A dnes už to jde skoro bez paniky.

Nakonec to vlastně ani tak komplikované není, spousta z těch změn mi život zjednodušila. Dnes už ale vím, že to chtělo rozložit síly a věnovat pozornost zavádění jedné změny po druhé. Ne všem najednou. Dovolit si testovat svůj životní styl v nových podmínkách, občas třeba i selhat a vidět, jak se mi v tom novém systému vede.

Dnes můžu s dobrým pocitem říct, že jsem za asi dva a půl roku většinu těch změn úspěšně implementovala a malými postupnými kroky jsem došla k celkem pěknému životnímu stylu, který je rozhodně pomalejší než předtím, daleko vědomější a usměvavější. Žije se mi líp. Dýchá se mi líp. A můžu si dovolit věnovat pozornost dalším malým krůčkům, které jsem ještě nepodnikla.

Průvodce změnami

Co si z toho můžete vzít vy? Třeba že klíčový bývá důvod, proč jsme se do změny vůbec pouštěli.

Jakou motivaci máte k zavedení změny?

• Minimalizujete a žijete bez obalu, protože je to cool?
  
• Přestáváte kouřit, protože to po vás chce manželka?
  
• Nebo se učíte hrát na kytaru, protože rodiče prudí?
  

Nebo…

• Minimalizujete a žijete bez obalu, protože už se dál nemůžete dívat na ty hromady nepořádku, co každý týden produkujete, všímáte si stavu prostředí, ve kterém žijete, a chcete se podílet na tom, aby se v něm žilo dobře?
  
• Přestáváte kouřit, protože nemůžete popadnout dech, protože cítíte, že vaše tělo protestuje, protože si uvědomujete, že každá další vykouřená cigareta do vašeho těla přináší tolik jedu, že vás ani zdravá strava nespasí?
  
• Učíte se hrát na kytaru proto, že chcete přítelkyni zabrnkat do ouška na dobrou noc nebo chcete umět zpestřit jakékoliv setkání přátel a rodiny a mít možnost si hromadně zapět?
  

Ke změnám nás motivují různé věci. Motivy, které přicházejí zvenčí, nás sice můžou krátkodobě popohnat, ale většinou nemají dostatečnou sílu udržet naši pozornost na místě a my můžeme snadno daný záměr opustit kvůli něčemu mnohem lákavějšímu. Motivy, které vyvěrají z našich niterných hodnot, nám naopak nedají spát, dokud náš záměr není hotov, naplněn.

Vzpomeňte si například na svá letošní předsevzetí. Kvůli čemu jste je zaváděli?

Jak moc ovlivní změna váš život?

Velké změny si sedají dlouho. Co je pro vás velká změna a co změna malá? Pro někoho začít pravidelně běhat znamená nadlidský výkon, pro někoho je to jen osvěžení už tak pravidelného pohybového rozvrhu.

Identifikujte si svoje předsevzetí na stupnici 1 až 10. Jak moc je pro vás chtěná změna obtížná? (1: je to změna, které si skoro nevšimnu, a bude brnkačka ji zvládnout ‑ 10: nadlidský výkon k dotažení do cílového stavu)

A teď revidujte, jaká jste měli očekávání. Počítali jste s tím, že za pár týdnů bude hotovo? Jaká je realita v zavádění změny do vašeho života? Jak si představujete, že budou probíhat následující měsíce, co se vaší změny týče? A jsou vaše očekávání a časové limity pro splnění předsevzetí reálná?

Ne, fakt teď nemáte hledat výmluvy, proč to nejde. Ale taky si nemáte lhát do kapsy a myslet si, že velkou změnu vyčarujete lusknutím prstů. Protože pak budete dost možná zklamaní z nenaplněných očekávání. Takže ještě jednou: Jak budou probíhat následující měsíce? Jsou vaše očekávání reálná?

Dopřát si prostor změny strávit

Až si odpovíte na otázky, jakou změnu chcete, kvůli čemu ji chcete, jak moc je obtížná a jestli ji vidíte jako reálnou, pusťte se do realizace.

Dopřejte si tolik času, kolik vy sami na zavedení změny a sžití se s ní potřebujete, a nevzdávejte to po prvním neúspěchu. Pokud za vaším rozhodnutím stojí něco pro vás opravdu důležitého, „to ono“ vás nenechá vybodnout se na to – jen je občas potřeba připomenout si, proč jste to vlastně původně chtěli.

A potom jednou za čas zkuste udělat krok bokem a podívat se sami na sebe. Jen si tak sednout a popřemýšlet. Zkusit si všechny ty změny, které jste zavedli, vyhodnotit.

Reflektování vlastních činností v průběhu času je užitečné, protože nám umožňuje vytěžit ze změn ještě další přidanou hodnotu. Nikdy to totiž není jen změna samotná, co náš život mění. Nové věci mění zpětně i nás, naši osobnost a pohled na svět.

Takže na závěr: Co dalšího změny, které jste zavedli, ve vašem životě ovlivnily? Jak jste se díky nim změnili vy? Jak se díky nim změnil váš pohled na svět?