V emočně vypjatých záležitostech se někdy zdráháme používat rozum. Chybí nám pro něj kapacity, když se nám v mozku aktivují emoční centra, která tlumí činnost těch rozumových, abychom se příliš nezdržovali přemýšlením. Zbaveni rozumu pak občas nekriticky přejímáme sdělení médií, že se nám děje něco strašného, i když jsme vlastně docela v pohodě. Traumatizujeme sami sebe.
Při hodnocení různých skutků se silným emočním nábojem se snadno dopouštíme omylu, který nás vede k přesvědčení, že svět je čím dál horší. Sám to zažívám například u hodnocení studentských esejí. Vždycky mě pobouří, pokud od studenta dostanu plagiát – tedy buď úplně opsanou práci, nebo text, kde autor použil nějakou cizí větu či myšlenku, kterou zjevně převzal, aniž by o tom ve své práci informoval.