Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Jak vás ovládá sexuální energie?

Věnujme pozornost sexualitě jako oblasti naší duše. Jak nás naše sexuální motivace ovlivňuje?

Dalibor Špok

Dalibor Špok

20. 5. 2015

Držet očistný den bez jídla považujeme za zdravé a žádoucí pro budování vůle. Výzva vydržet chvíli bez sexuálních aktivit a pozorovat reakce svého těla a mysli už zní podezřele. Nemá ten člověk nějaký problém? K čemu nás to nutí?

Nebojte se, milí čtenáři, rozhodně vás nechci přemlouvat k celibátu, podobně jako v článku o jídle, kterému jsme se věnovali dříve, jsem vás nepřemlouval, že nejlepší je přestat vůbec jíst, a tím problém nestřídmosti navždy vyřešit. To by bylo absurdní.

Sexualita je jednou z největších sil našich životů. Proto si nemysleme, že ji dokážeme plně ovládnout. Bylo by to stejně naivní jako pokus zastavit rozjetý vlak plácačkou na mouchy. To ale neznamená, že jsme bezbranní.

Možná, že existuje mnoho opatření, která zabrání tomu, aby se vlak dal nekontrolovaně do pohybu po slepé koleji. Také radost z jízdy vlakem bude větší při bezpečné rychlosti než při tempu, při kterém již od kol srší jiskry. A v neposlední řadě: i jako cestující bychom jistě neradi sedali do vlaku s opilým či nezodpovědným strojvůdcem.

Sexualita je v tomto ohledu jídlu i dalším potřebám velice podobná. Experimentujeme-li svobodně s půstem či dietou (tedy potřebou jídla), meditačním cvičením (potřebou podnětů pro naši mysl), pobytem ve tmě (potřebou základní stimulace) nebo pobytem v samotě (potřebou sociální) a všechny tyto zkušenosti považujeme za důležité pro vlastní sebepoznání, můžeme úplně stejně experimentovat s jinou naší hlubokou biologickou potřebou – s naší sexualitou.

I pro ni platí to, na co upozorňovaly předchozí články o nestřídmosti: totiž že pokud své potřeby nemáme vždy a neustále plně uspokojeny, je náš prožitek odlišný – jsme bdělejší a motivovanější. Je to ale také cesta, jak danou oblast lépe prozkoumat, učinit vědomou a postupně ji i přiměřeně kontrolovat.

Pokud totiž vlastní sexualitu nemáme dostatečně „ohmatánu“, pokud naše impulzy a naše postoje k nim nejsou vědomé, pak se nedokážeme svobodně rozhodovat a rozumně (přiměřeně, nikoli obsesivně) kontrolovat. Budeme v jejich vleku.

Pak se nesmíme divit, že

  • najednou propadneme nějaké formě sexuální závislosti
  • najednou se ocitneme uprostřed nechtěného milostného románku
  • najednou zjistíme, že se v partnerském vztahu vytratila sexuální přitažlivost.

Ono „najednou“ by nebylo, kdybychom věnovali této oblasti více pozornosti a naši schopnost „poradit si“ nepovažovali za automatickou a zaručenou.

Hovořím-li přitom o věnování pozornosti, samozřejmě tím nemám na mysli zahlcování se sexuálními fantaziemi či konzumaci pornografie. Věnujme pozornost sexualitě jako oblasti naší duše.

Podobně jako když jsme dříve hovořili o jídle, nabádal jsem k zamyšlení nad našimi jídelními zvyky a postoji, nikoli k otevření lednice a fantazírováním nad tím, co vše můžeme sníst. Jak by takové experimentování skončilo, asi tušíte. Bohužel, takto si mnoho lidí výzvu k „věnování pozornosti“ představuje…

Ukázka z článku Nesvobodní uprostřed sexuální svobody

Diskuse 0